V novinách se čtenář běžně dozvídá o populačním poklesu v tzv. zemích vyspělých a strmém růstu populace v tzv. zemích rozvojových. Přelom tisíciletí mu dává příležitost položit si otázky: Budou tyto trendy i nadále pokračovat? Mají všechny „rozvinuté země“ stejné populační výhledy a bude ve všech „rozvojových zemích“ i nadále přibývat obyvatel geometrickou řadou, jak tomu v právě uplynulém století namnoze bylo? Roste stále počet obyvatel ve všech „rozvojových“ zemích nesrovnatelně víc než ve všech zemích „vyspělých“ a je materiální komfort nutnou podmínkou zastavení populačního růstu? Populační růst či úbytek konkrétních zemí i světa bývá udáván několika způsoby: absolutním přírůstkem obyvatel za rok, počtem let, nutných ke zdvojnásobení populace, počtem dětí, narozených na jednu ženu v jejím plodném období (total fertility rate, TFR, údaje zde jsou z roku 1998), i tzv. populačním stromem, jehož dolní „větve“ znázorňují množství dětí a mladých lidí, špička počet lidí nejstarších ročníků. Podívejme se nejdříve na konkrétní údaje v různých zemích.
Podle pořadníku
V poslední dekádě většina postkomunistických nemuslimských zemí Evropy utvořila samostatnou skupinu s absolutním poklesem počtu obyvatel, a to vlivem vysoké úmrtnosti, malé porodnosti a někde i emigrace. Do této skupiny patří Česko (TFR 1,17), Pobaltí, Maďarsko (1,45), Bosna, Chorvatsko, Rumunsko (1,17), Bulharsko (1,14), ještě ne tak zřetelně Polsko (1,36), ale nejvýrazněji Ukrajina (1…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
