Hromosvod

Ještě tři roky po ničivých povodních žije v jedné z nejhůře postižených ostravských čtvrtí na šest desítek rodin. O Hrušov, sídliště odsouzené k zániku, na jehož místě má vyrůst průmyslová zóna, se městský obvod Slezská Ostrava přestal starat. „Bílé už jsme odtud vytáhli, cikáni tam budou ještě alespoň dva roky,“ předvídal rok po povodni místostarosta Petr Kudela. Jeho odhad se ukázal příliš optimistický. A do vyšších pater podmáčených baráků se vrátila i většina rodin čekajících marně dva roky na pomoc v nouzových „unimobuňkách“ Na Liščině. V jejich případě se ovšem Kudela jako prorok osvědčil dokonale. „Řekli jsme cikánům rovnou, ať si nemyslí, že se dostanou jinam než do toho hrušovského bytu,“ prohlašoval v roce 1998. O osud hrušovských Romů se před třemi lety začal zajímat učitel angličtiny na olomouckém gymnáziu, Ind Kumar Vishwanathan (36). Především jeho zásluhou se letos na podzim začne stavět třicet domků, Vesnička Soužití pro romské a bílé rodiny.

Zítra na hřišti

Je středeční podvečer. V otvoru po okně se sklání asi patnáctiletý hoch, sekyrou vylamuje cihly a pečlivě je rovná vedle zdi. Když bude mít štěstí, utrží za každou tři koruny. Z oken nad zvětšující se dírou vyhlíží dvě mladé ženy s dětmi v náručí. K hospodě ukryté mezi torzy činžáků a mohutnými stromy se trousí svátečně oblečené rodiny. Za chvíli začne schůzka obyvatel Hrušova - už třetí od začátku letošního června. Chvíli před sedmou přichází v hloučku dětí drobný snědý muž,…