Ten správný žár

Vlastně poprvé v polistopadových poměrech zažil český sportovní fanoušek tak intenzivní zklamání. Národní tým se na EURO 2000, kam si zajistil postup jako vůbec první ze všech kandidátů, také jako první balil, už po necelém týdnu. Není pravda, že sportovní úspěchy pomáhají přežít jen totalitní časy. Poslední čtyři roky, kdy se česká ekonomika i politika potácely od desíti k pěti, bylo pořád z čeho se těšit - aspoň ve fotbale a hokeji. Zděšení z menšinové pravicové vlády, do té doby zdánlivě neporazitelné, bylo po volbách 1996 zahlazeno nadšením z Poborského obloučku do brány Portugalska a stříbrné medaile na minulém šampionátu. Pád Klausovy vlády a bující korupční skandály politických stran v roce 1998 přebila radost z naganských hokejových hrdinů v čele s Jágrem a Haškem. A následující dva roky opoziční smlouvy byly přece jen snesitelnější díky dvěma hokejovým titulům mistrů světa. Vůbec poprvé v historii odjížděli čeští fotbalisté na podobnou akci v roli favorita. A bylo to znát, před očekáváním nebylo úniku - načesaní populární borci shlíželi k národu z billboardů jako ten nejlepší reklamní tahák na auta a mobilní telefony, proměnu z upocených outsiderů v sebevědomé evropské hvězdy signalizovaly velké skupinové fotografie „nejlepšího mužstva v historii“. Na EURO odjížděli Evropané. Na to všechno mohl i člověk, který o fotbal celý rok nezavadí, pohlížet s úsměvem. Drtivý dojem ze „svátku fotbalu“ ale vyvolalo to, co přišlo poté. Stačilo jedno odpískání faulu a zdejší…