Staré boří, nové tvoří

Řady nositelů Ceny Františka Kriegla „za občanskou statečnost projevovanou bez ohledu na osobní prospěch a možná rizika“ rozšířil letos v dubnu neobvyklý laureát: mohykán českého anarchistického hnutí Jakub Polák. Zařadil se tak vedle jmen jako Karel Kryl, Miroslaw Jasinski, Petr Pithart nebo Igor Blaževič. „Jednomyslné rozhodnutí jsem sám nečekal,“ říká režisér, herec a publicista Břetislav Rychlík, který Poláka na prestižní ocenění udělované Nadací Charty 77 navrhl. Podle porotců si Polák cenu zasloužil svým trpělivým přesvědčováním českých úřadů, že rasová vražda je opravdu rasová vražda, a ne nešťastná náhoda, za niž čeští neonacisté, v podstatě jinak hodní hoši, fakticky nemohou.

Zoufalost v očích

Polák (48), od mládí přesvědčený anarchista, žije už od revoluce v obsazeném domě neboli squatu spolu se skupinou mladých anarchistů. Laureát Krieglovy ceny, rozcuchaný, zarostlý chlapík ve špinavém černém tílku vypadá až na přibývající šediny skoro stejně jako před osmi lety, kdy vodil po Praze průvody revoltující mládeže, okupoval restaurace McDonald's a občas přitom pokousal policistu. Proměna pitoreskní postavy, kterou často nebrali vážně ani jeho ideoví souputníci, v postrach českých soudců a policistů začala před pěti lety - během procesu se skinheadskými vrahy, kteří v září 1993 utopili v Písku sedmnáctiletého Tibora Danihela. Jako divák v soudní síni zažil Polák scénu, při níž soudce vykázal za dveře Danihelovu matku, která nevydržela…