Lidé čistého srdce i života

Je parné středeční odpoledne léta roku 2000. Za stolem obřadní síně šumperské radnice vedle sebe usedají olomoucký arcibiskup Jan Graubner, biskup Československé církve Jan Hradil, starosta města Petr Krill a přednosta okresního úřadu Adolf Jílek. Na programu je víc než tři sta let starý zločin: čarodějnické procesy z Velkých Losin a Šumperka, při nichž bylo upáleno 104 lidí. „Smysl kroku, ke kterému se odvažujeme, je očištění, uzdravení naší historické paměti,“ říká František Holeček, sekretář komise ustavené před dvěma lety moravským metropolitou. „Arcibiskup Graubner se jím důstojně staví po bok Jana Pavla II., který vyslovil prosbu o odpuštění za všechny případy selhání křesťanů ve druhém tisíciletí.“

Truchlivý příběh

Na Graubnerovo přání se do archivů ponořili tři historici, výsledkem je kniha Kryštof Alois Lautner, oběť čarodějnických inkvizičních procesů. Pro jednoho z nich, Františka Spurného, tato práce znamenala návrat o tři desetiletí zpět. Tehdy jako šumperský archivář spolupracoval s Václavem Kaplickým na knize Kladivo na čarodějnice a radil i Otakaru Vávrovi, když točil stejnojmenný film. Hrůzný příběh začal v sobotínském kostele roku 1678. Na Květnou neděli byla přistižena žebračka Marina Schuchová, když se pokusila donést porodní bábě Dorotě Groerové hostii. Ta ji chtěla dát krávě, aby víc dojila. "Před oltářem klečíc, nejsvětější hostii z úst vyňala; což když spatřil ministrant a kostelník, chopili se jí a velebný pan farář jí…