Janotův návrat - znamení doby

Hotel Savoy, Ztracený ve světě, Bitva na Tursku, Druhý břeh. Na reedici dávných písní Oldřicha Janoty se čekalo léta. Z pozice téměř kultovního, „jiného“ písničkáře, jehož písně rozehrávala i máločemu příbuzná kapela Mozart K., odsunula poslední dekáda Janotu kamsi stranou. Když se teď konečně podařilo najít nahrávku, jejíž zveřejnění autor neodmítl, návrat se paradoxně uskutečňuje plným zásahem, příchod vede středem. Je to jako poetický vtip: Janotův disk Podzimní král, příloha posledního čísla měsíčníku Stereo a video, se válí na stáncích mezi deníky, časopisy o mobilech a pop-hvězdách, pornem. Náklad činí patnáct tisíc (časopisy pro hifisty se opravdu prodávají v takovém a větším množství): trhne nějaká česká poezie v blízké době tenhle rekord? Disk „ztracený ve světě“ médií vyznívá jako zkouška: najdi v těch haldách jednu lidskou věc! Aby nebylo pochyb: je to regulérní, nikdy nevydané album, velmi slušně remasterované, s dobrým obalem a průvodním Janotovým komentářem, dumpingová cena (včetně časopisu) čítá 119 korun. Živé nahrávky z let 1983–84 jsou převážně sólové, v závěrečném Druhém břehu zní i sitár Emila Pospíšila a harmonium Miloše Vojtěchovského. Kolem Janoty a publika, které o něm vědělo, nastal v devadesátých letech zvláštní útlum. Na jedné straně řídce navštívené (a spíš duchovními než hudebními kruhy pořádané) koncerty, na druhé straně opakovaně formulovaný pocit: samozřejmě, že Janota je osobnost, která není passé - ale teď na tu hudbu není čas,…