Neděkujeme, zmizte

Zákon platí pro každého, ať má sebevětší majetek, moc a známosti. To je jasný vzkaz, který minulý pátek v poledne vyslala Česká národní banka, když uvalila nucenou správu na IPB. Zemanův kabinet jí k tomu dal své požehnání, čímž udělal své dosud nejodvážnější rozhodnutí; převzal politickou zodpovědnost za osud třetí největší banky s třímilionovou armádou klientů. Nucená správa nad IPB ukončuje éru jejích vlivných šéfů Jiřího Tesaře a Libora Procházky, dvou veteránů divoké etapy českého kapitalismu. Všechny ostatní kapitány velkých bank a podniků - od spořitelny přes Škodu Plzeň a Vítkovice až po Chemapol - už vzal čas, jen Tesař s Procházkou se zdáli nedotknutelní. Přečkali tři vlády, privatizaci své banky, ba i zatčení a krátkou vazbu. Do poslední chvíle spoléhali na to, že vláda a ČNB jim ze strachu před následky možného pádu budou jejich kousky ještě nějakou dobu tolerovat. To, že stát místo toho tvrdě zakročil, je skvělá zpráva pro české bankovnictví, celou ekonomiku a veřejný život vůbec.

Mocnější než dřív

Na první pohled se to zdá jako samozřejmost. Už od ledna se ví, že IPB chybí v rezervách obrovská suma nejméně 20 miliard korun na pokrytí klasifikovaných úvěrů. Hlavní akcionář - japonská investiční banka Nomura - peníze dodat nechce a objevují se signály, že šéfové banky ulívají majetek jinam. Tak co ještě proboha řešit? Důvody váhání byly dva. Prvním byla zkušenost s nucenou správou Agrobanky v roce 1996: přišla na 40 miliard, boje s…