Čisté boty v bahně

Rámeček

IVA ZÍMOVÁ (1956) se vyučila šperkařkou na střední výtvarné škole v Jablonci. Na počátku 80. let emigrovala do Kanady, kde vystudovala obor fotografie na Dawson College na Montreal Institut a na Concordia University. Od té doby cestuje a fotografuje; zaměřuje se na menšiny a lidi na okraji společnosti, s nimiž nějakou dobu žije. Fotografovala Romy ze slovenských osad, kanadské Indiány, Inuity, české menšiny v Rumunsku, Kazachstánu a na Ukrajině, poválečnou Čečnu, Hongkong, čínské vesnice. Naposledy žila v Kosovu a několik měsíců mezi Čečenci v uprchlickém táboře v Ingušsku. Zúčastnila se 20 výstav, z nichž největší je mezinárodní expozice „Práva žen jsou práva lidská“, která už několik let putuje po světě. Tématem jejích zatím posledních výstav je Kosovo (Montreal 1999) a Čečensko - při Festivalu dokumentárních filmů Uherské Hradiště 2000 - a právě probíhající výstava s charitativním posláním v českém PEN klubu.

Od prosince do dubna jste bydlela ve stanu v uprchlickém táboře nedaleko ingušského města Slepcovskaja, kde bylo až sedm tisíc Čečenců. Jak se jim žije v takovém táboře?

Rodiny se musí vzdát soukromí, přitom ale drží pospolu, platí staré zákony a pravidla: muž má hlavní autoritu a rodinu živí, žena dělá všechny domácí práce. Po setmění pomáhali matkám starší synové a chodili pro vodu, ve dne ne, to by se jim celý tábor smál, že dělají ženskou práci. Pro muže je takový život těžší, ženy se zaměstnají, ale oni se jako…