Připomeňme si

Libri prohibiti je unikátní knihovna, ve které lze najít jinde nevídané originály české samizdatové a exilové literatury. Celkem dvacet tisíc. Ministr kultury Pavel Dostál se nechal nedávno (Respekt č. 19/2000) slyšet: „Je to klenot, paměť, kus historie. Něco takového by se nemělo dělat na koleně.“ Po tak vřelé chvále by člověk od ministra čekal i činy. Za jeho předchůdců se tak dělo, ministerstvo kultury se na chodu této ojedinělé instituce podílelo průměrně třemi sty tisíci korun ročně a ještě loni doplatil Dostál knihovně ze svého rezervního fondu stejnou sumu, což pokrylo čtyřměsíční provoz. Letos ministr sice chválil, ale zároveň seškrtal pomoc o dvě stě dvacet tisíc. „Knihovna je před zánikem, máme peníze na měsíc, a pak je konec,“ říká Jiří Gruntorád, který knihovnu založil a vypiplal. „S dalšími dary od sponzorů nelze počítat. Už teď platí většinu našeho rozpočtu a chtějí, aby nějaký zájem projevoval i stát.“ Ministr Dostál nad tím krčí rameny: „Kasa je prázdná, granty byly vyčerpány.“ Obdiv je prý jedna věc, ale ministerstvo kultury prostě nemá peníze. Ve snaze sehnat miliardy pro krachující a neschopné molochy typu Vítkovic, Zetoru či Komerční banky totiž stát odebírá finance všemu, kde to není bezprostředně „potřeba“ a za čím nestojí hlasitá lobby. A první na ráně je samozřejmě kultura. Například granty na literaturu a knihovny byly seškrtány z pětatřiceti milionů na třetinu. Dostála proto…