S cinknutými kartami

V minulém týdnu otevřely mnohé noviny západního světa otázku voleb v zemi, jejíž velikost ani význam za běžných okolností příliš pozornosti nevyvolává. V Peru se o prodloužení mandátu na dalších pět let snažil potomek japonských přistěhovalců a profesor agronomie Alberto Fujimori.

Úspěch s pachutí

Fujimori byl poprvé zvolen prezidentem v roce 1990 dosti neočekávaně na úkor spisovatele s mezinárodním renomé Maria Vargase Llosy, který si prezidentství dokonce s nadsázkou předpověděl ve své částečně autobiografické knize Tetička Julie a zneuznaný génius. Rektor zemědělské univerzity Fujimori cílevědomě vedenou kampaní zaměřenou na vesnické obyvatelstvo již tehdy všeobecně překvapil. Ty, kteří pochybovali o jeho síle, přesvědčil při téměř diktátorském rozpuštění parlamentu v roce 1992 a následné změně ústavy, že slabým prezidentem rozhodně nebude. Co se tedy vlastně stalo při volbách 28. května, jež většina pozorovatelů označila v minulém týdnu za zmanipulované? Již při prvním hlasování, které proběhlo 29. dubna, se zdálo, že Fujimori vyhraje bez nutnosti pořádat kolo druhé, což se ale nakonec díky silnému zahraničněpolitickému tlaku nestalo. V druhém kole pořádaném právě před týdnem hlavní protikandidát Alejandro Toledo, který již dříve korektnost voleb zpochybňoval, své voliče vyzval k volebnímu bojkotu a představitel mise Organizace amerických států monitorující situaci v Peru na protest proti falšování výsledků dokonce zemi opustil. Nicméně přes…