Nepropadejte panice

Ve frontě před moldavsko-rumunskou hranicí stojí asi patnáct autobusů. Osazenstvo tvoří Moldavané, kteří míří „na výlet“ do nedalekého města Galati. Nejde o prohlídku historických památek, ale o mnohem prozaičtější věc - prodat to, co lze v Rumunsku výhodně zpeněžit. Dobře jde na odbyt víno: v Moldávii se dá pořídit litr za cenu odpovídající našim deseti korunám, v Rumunsku až za dvojnásobek. Totéž platí o koňaku, domácí pálence i dalších zemědělských produktech. Nejvýnosnějším obchodním artiklem jsou cigarety: po projetí moldavské celnice vyhlašuje řidič přestávku u bezcelního obchodu a každý z pasažérů nakupuje po několika kartonech marlborek. Pak nastává ohromný zmatek. Ženské navlékají speciální „cigaretové“ kalhoty a vycpávají krabičkami cigaret každé volné místo na těle. Nejsou ušetřeny ani děti, a když pak na rumunské celnici prohlíží celník zástup napuchlých sněhuláků, dobře ví, oč běží. Protože se mu ale výprava předem složila na slušný bakšiš, blahosklonným gestem pouští autobus do vnitrozemí. „Na jednom kartonu se dá vydělat dolar, a když to jde dobře jako dnes, vynese mi všechno zboží i pětadvacet dolarů,“ říká žena středních let jménem Rodica. Pětina z této částky však padne na jízdné a ještě více na úplatky. Projetím celnice, které běžně trvá šest až deset hodin, totiž problémy nekončí. Během asi patnáctikilometrové cesty do města Galati zastaví autobus asi tak tři policejní hlídky a požadují „suvenýr“. Dostávají po kartonu cigaret, čerstvě vytažených z…