Fenomén Mugabe

Robert Mugabe, prezident jihoafrického Zimbabwe, se stává čím dále obecnějším mezinárodním pojmem. Politik, jenž nezabránil veteránům z války za nezávislost, aby zabírali majetky bílých farmářů, a naopak je kryl svou autoritou (přesněji řečeno svým autoritářstvím), by rád vyvážel zimbabwský vzor i za hranice své země. Ale setkáme se také z dovozem - nálepka „Mugabe“ se dnes používá k dehonestaci některých sporných osobností i v západním světě. Když předposlední květnový týden navštívil Mugabe Namibii, na adresu tamních občanů prohlásil toto: mají se prý řídit příkladem válečných veteránů ze Zimbabwe a zmocnit se pozemků bělošských majitelů, pokud se jich okamžitě nevzdají oni sami a dobrovolně. A nejde jen o Namibii: pokud by prý i ostatní jihoafrické státy měly stejné problémy jako Zimbabwe, není důvod, proč by neměly uplatnit stejné prosté řešení. Takto se vyslovil Robert Mugabe 25. května v podání ČTK. Mnichovský týdeník Sudetendeutsche Zeitung 19. května otiskl článek „Beneš a Mugabe“. Informoval v něm o paralelách, které vedl tiskový referent Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku Gerhard Zeihsel. To, co se nyní děje v Zimbabwe, prý skýtá výrazné podobnosti především s československým prezidentským dekretem č. 12 „o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělské půdy Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa“. Podle Zeihsela se tzv. Benešovými dekrety inspiroval již loni Miloševič při řešení problémů etnických menšin (Volksgruppe)…