Již podruhé během krátké doby se na stránkách Respektu objevil článek zkreslující osudy Čechů nuceně nasazených na práce do třetí říše. Postřehy Jana Patrika v článku Proč ta nenávist (Respekt č. 17/2000) byly jeho osobní výpovědí a proto mu ani nevyčítám, že se nesnažil o objektivní pohled. Vyvážený přístup k tématu se však bohužel nepodařil ani Jaroslavu Spurnému, i když se ve svém článku My, občané Říše (Respekt č. 21/2000) zaštiťoval materiály ministerstva zahraničních věcí a výpověďmi historika.
Cizinci v Říši
Velkou nepřesnost obsahuje hned titulek článku pana Spurného. Protektorát se sice na základě Hitlerova výnosu ze 16. března 1939 stal „územím velkoněmecké říše“, tentýž výnos však vymezuje rozdílnou státní příslušnost jeho obyvatel. Osoby německého původu se staly státními příslušníky německé říše, ostatní obyvatelé pak státními příslušníky protektorátu. Říšského občanství, což znamenalo více než být německým státním příslušníkem, nenabyli automaticky ani všichni Němci, natož pak Češi! Ve statistikách nuceně nasazených pracovníků pak byli protektorátní příslušníci vedeni jako cizinci. Fakt, že protektorát byl z hlediska nacistů součástí Říše, zhoršoval v určitém smyslu pozici českých nuceně nasazených, protože na ně nacistické úřady nemusely brát - například na rozdíl od Dánů - zahraničněpolitické ohledy. Důležitější…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
