Už jen ztroskotanci

Letošní květen si Srbové zapamatují jako datum přechodu k otevřené diktatuře. Po Slovincích, Chorvatech, Muslimech, Albáncích, Černohorcích a zbytku světa (s výjimkou Rusů, Číňanů a Iráčanů) zbyl už režimu v Bělehradě poslední nepřítel, a tím jsou vlastní občané.

OTPOR, nebo opozice

Rozbuškou tažení proti všemu, co nemá členskou legitimaci vládní Socialistické strany Srbska nebo Jugoslávské levice, se stala událost v rodišti prezidenta Miloševiče, Požarevaci. Ochranka Marka Miloševiče, Slobodanova syna, kterému dal tatínek své rodné město na hraní, brutálně ztloukla tři aktivisty studentského hnutí OTPOR. Tři zmlácené mladíky (kopance do obličeje, údery pažbou pistole do hlavy) policie hbitě obvinila z pokusu o vraždu dvacetičlenného komanda prezidentova syna: ihned je převezla do vězení, kde bez jakéhokoli soudního příkazu zůstali šest dní. Jejich rodiny se dozvěděly pouze vyjádření ministrů vnitra a informací: „Tři nervově labilní osoby, známé svými kriminálními činy a příslušností k fašisticko-teroristické organizaci OTPOR, se pokusily za špinavé peníze agresora NATO vyprovokovat konflikt s mírumilovnými občany Požarevace.“ První obžalovaný, Radojko Lukovič, se prý již od malička přátelil s kriminálníky…, nebyl oblíbený mezi svými vrstevníky…, stal se pouličním dealerem…, často požívá alkohol, působí jako psychicky nevyrovnaná osoba a jeho sestra se léčí na neuropsychiatrii v Požarevaci. I druhý obžalovaný se prý léčí na psychiatrii (už…