Připomeňme si

Náměstek ministra vnitra Petr Ibl (46) se stal členem vládní Rady pro lidská práva. Je to dost banální sdělení, dokud si za jméno nového radního nedosadíme všechny doposud známé údaje. K sestavě bývalých disidentů, jako jsou třeba Ivan Dejmal, Dana Němcová, Radim Palouš, Karel Holomek či Stanislav Penc, totiž nově přibyl člověk s profilem, který by se lépe vyjímal v Československém výboru pro lidská práva a humanitární spolupráci, založeném na sklonku roku 1988 - v době sílících represí komunistické moci proti nezávislým iniciativám. Petr Ibl je tedy členem Rady pro lidská práva vedené Petrem Uhlem, který si v době normalizace za „protistátní činnost“ odseděl devět let. Ibl rovněž trávil normalizaci ve vězení, ovšem jako bachař. Svou kariéru na počátku 80. let pojistil studiem na Vysoké škole SNB a celkem pochopitelně i členstvím v KSČ (1984–89). Iblovo jmenování do rady má dvojí logiku. Nastoupil sem „tabulkově“ jako náhradník svého předchůdce na vnitru Jaroslava Kopřivy (KDU-ČSL). Ještě před deseti lety se tehdejší poslanci OF zuby nehty bránili tomu, aby novou ústavu demokratického Československa sepisoval Zdeněk Jičínský, spoluautor ústavy z roku 1960. Nepomohly ani Jičínského nepřehlédnutelné a nezpochybnitelné zásluhy z let Charty 77. Iblova nominace prošla zcela bez povšimnutí a hlas proti zatím veřejně nepozvedl nikdo z radních s minulostí, která se od té Iblovy zřetelně liší. Nabízí se logický důvod číslo dvě: Ibl se vrací mezi staré známé. Možná některým ze…