Doba, ve které žijeme, bývá někdy označována jako věk informací. Nové poznatky, myšlenky a názory se šíří rychlostí dříve nevídanou a v množství, které jediný člověk nemůže pojmout. Bohužel se však někdy stává, že se při své cestě informace pokroutí, pokřiví, ba dokonce svůj význam změní na zcela opačný. Že za to většinou může člověk, to snad ani není nutné dodávat. Tak se čtenáři novin mohli nedávno dozvědět, že Einstein se mýlil, když tvrdil, že je vesmír zakřivený. Je to pravda, anebo si jen zařádil novinářský šotek?
Hranice viditelného
Ze školy by si člověk mohl pamatovat, že světlo se ve vakuu šíří po přímkách. Něco takového však ve skutečnosti platit nemusí. Je například známo, že dráha světla se v blízkosti Slunce a jiných hmotných objektů mírně zakřivuje. Proč by tedy nemohl být zakřiven celý vesmír? Měření křivosti vesmíru je však velice náročné, vědci se musí uchylovat k nepřímým metodám, jako je například studium rozložení hmoty ve vesmíru krátce po velkém třesku. Díky dokonalejším dalekohledům mají astronomové možnost pozorovat stále vzdálenější objekty. Vzhledem ke konečné rychlosti světla se tedy dívají do stále hlubší historie vesmíru. Jeden z nejzajímavějších okamžiků vývoje vesmíru, jeho vznik během Velkého třesku, je ale pro jejich přístroje zcela nedostupný. Přesto ale to nejstarší záření, které pozorujeme, vznikalo v době, kdy byl vesmír zcela odlišný od toho dnešního. Před asi dvanácti miliardami let, 300 000 let po velkém…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
