Ostuda Libora Roučka

Mluvčí vlády Libor Rouček poslal šéfredaktoru zpravodajství České televize Zdeňku Šámalovi pátého května stížnost. Prý ho rozzlobilo, jak málo televize referovala o cestě premiéra Miloše Zemana do Budapešti. Rovněž se mu nelíbilo, že vůbec informovala o účasti opozičních senátorů Jana Rumla a Michaela Žantovského na protivládních demonstracích v Bělorusku. „Žádám vysvětlení těchto skutečností a záruky, že v budoucnu se již podobné nedostatky v práci redakce zpravodajství neobjeví,“ napsal Rouček nakonec. Kopii dopisu poslal i generálnímu řediteli ČT. Šéfredaktor Šámal stížnost písemně odmítl s tím, že jde zřejmě o nedorozumění. Rovněž v demokratických zemích se politici pokoušejí ovlivnit média. Pokud jim novináři odpovědí jako zdejší šéf televizních zpravodajů, je všechno v pořádku. Politik utrží ostudu a nezávislost médií je utvrzena. Roučkova iniciativa nabízí jednu otázku. Skutečně je mluvčí vlády tak prostomyslný, že pošle podobnou stížnost na hlavičkovém papíře a vlastně si ostudu přímo vyžádá? Pokud by tomu tak bylo a politici by neměli jiné prostředky jak média ovlivnit, těšili bychom se obdivuhodné svobodě tisku. Bohužel tomu tak není. Václav Klaus přece před dvěma lety uzavřel s ředitelem soukromé televize Nova smlouvu o mimosoudním vyrovnání a dodnes nevíme, co v ní vlastně bylo a jaké služby Vladimír Železný předsedovi ODS nabídl. Politici si často stěžují na diskusní pořady veřejnoprávní televize kvůli tomu, že jsou prý do nich málo zváni. Byli by směšní…