Až přijdou špatné časy

Není to sice úplně žhavá novinka, nicméně stojí za to se u ní pozastavit. Dne 21. března totiž kancléř Gordon Brown učinil krok, kterým potvrdil, že labouristé - kteří před třemi lety vyhráli volby s konzervativní rétorikou úspor - propadli politické schizofrenii: Brown oznámil 52% nárůst výdajů na zdravotnictví do roku 2004, nejvyšší v britské historii. Co tomu předcházelo a co z tohoto kroku naopak může vyplynout?

Blair v kleštích

Již v lednu odstoupil z postu náměstka ministra obrany Peter Kilfoyle, neboť cítil, že se jeho strana nestará o svá tradiční území, kam patří i jeho chudý okrsek v Liverpoolu. Kilfoylova hlavní kritika mířila na kancléře Gordona Browna, který trvá na tom, že nezaměstnaní, včetně svobodných matek, se musí buď rekvalifikovat, nebo se vrátit do práce. Pokud tak neučiní, ztratí část příspěvku v nezaměstnanosti. Podle Kilfoyla vedl Brownův „kalvinistický přístup“ k nezaměstnaným k tomu, že se tito lidé cítí být „trestáni za nezaměstnanost“. Kilfoyle rovněž prohlásil, že si nevzpomíná, že „by milosrdný Samaritán podal ruku muži, který propadl mezi zloděje, a potom mu vyčetl, že je autorem svého vlastního pádu“. Tony Blair si znepřátelil ty, kteří smýšlejí podobně jako Kilfoyle, když v prosinci 1999 prohlásil před celým národem, že ekonomické rozdělení Británie ve směru sever - jih neexistuje tak, jak se lidé domnívají. Někteří komentátoři si mysleli, že jde pouze o labouristickou mediální strategii: raději změnit definici…