Kdo jsi bez viny

V současné době, kdy se nosí házet na našeho jižního souseda bláto, si neodpustím kritickou reakci na některé historické nepřesnosti a poněkud jednostranné zkreslování faktů v článku Jaroslava Jírů Prožít znovu minulost (Respekt č. 11/2000). Hned zpočátku autor blahosklonně zapomíná, že antisemitismus přelomu století není rozhodně pouze záležitostí rakouskou, ale přinejmenším celoevropskou. Ve Francii se v době Dreyfusovy aféry konaly mohutné demonstrace pod heslem „Smrt Židům!“ a Paříž byla v té době hlavním městem autoritářské a antisemitské evropské pravice. Pan Jírů jako romanista to nejspíše ví, nechce si to však - i pro účel svého článku, tedy mobilizaci proti hnědému nebezpečí - připustit.

Panské posvěcení

Nástin rakouských dějin v článku je jak z normalizační učebnice. Když v únoru 1938 kancléř Schuschnig rezignoval, bylo již dávno jinde rozhodnuto. Autor jistě zná Halifaxovo tlumočení Chamberlainova dobrozdání Hitlerovi z podzimu předcházejícího roku ve věci Rakouska a Československa. Faktem zůstává, že kancléř byl v menšině proti aktivizujícím se nacistům, sociálním demokratům (pro něž Hitler přinášel zaměstnanost a sociální jistoty) i části křesťanských sociálů. Prezident Miklas rezignaci přijal, ale odmítl uznat připojení k Říši, což autor jaksi zapomíná dodat. Plebiscit o připojení k Říši byl plánován na polovinu března, ale nekonal se kvůli invazi - to následné, co…