Ještě tam neskákej

Petr Miller je nezaměstnaný. Pracovní úřad mu nesehnal požadované místo ředitele, a proto bývalému ministrovi práce a sociálních věcí nezbývá než žít na podpoře deset tisíc korun měsíčně. Lidé, kteří pracují, se za poslední měsíc dozvěděli další zajímavou zprávu: třetina horníků z dolu Kohinoor nepřišla stávkou o celý výdělek, protože je lékař uznal práce neschopnými - oni tak dostávali alespoň nemocenskou. Rozdávat dávky bez kontroly škodí už jen proto, že vysoké sociální výdaje zdražují pracovní sílu a podniky pak nedokáží prodat své výrobky. Proto musí zdejší kapitalisté ocenit, že současný Millerův nástupce Vladimír Špidla přišel se dvěma, byť opatrnými návrhy, jak na dávkách uspořit.

Neber, když dávají

Náklady na sociální síť u nás rostou již od listopadového převratu. Za důchody, nemocenskou, podporu v nezaměstnanosti i další dávky jsme loni zaplatili dvě stě čtyřicet miliard korun. To je po započtení inflace o desetinu víc než v roce 1995, kdy Klausova vláda reformovala sociální systém. Jinými sovy: podíl sociálních výdajů na hrubém domácím produktu vzrostl ve stejném období z 12,5 % o další procento. Pokud započteme výdaje na zdravotnictví, utrácíme za svůj současný „stát blahobytu“ každou pátou korunu, kterou vyděláme - přitom na svou budoucnost, na školství, vynakládáme sotva každou dvacátou. Ministr Špidla vždy připomínal, že naše sociální výdaje nepřekračují průměr Evropské unie a že je není třeba snižovat. Dnes nemůže pojistné…