Cestou tygrů

Na kraji louky na předměstí moravských Hranic stojí místní starosta a nadšeně popisuje svou vizi. Za pár let tady bude stát zbrusu nová továrna, v níž najdou práci dva tisíce zdejších lidí. Je poslední březnové úterý a skvělou zprávu, která obsadila první místa televizního a tiskového zpravodajství, potvrzuje i zítřejší konference vlády. Ministr Grégr na ní nadšeně popisuje druhou největší světovou továrnu na televizní obrazovky, kterou u Hranic nepostaví nikdo jiný než slavný mezinárodní koncern Philips. Naznačuje plánovaná fabrika, že konečně nastal hospodářský zázrak a že kola průmyslu i hospodářského růstu se roztáčejí? Nebo je pádným důkazem tvrzení, že pohádky o východoevropském tygru definitivně skončily? Vypadá to spíš na druhou možnost. Tradiční české podniky se potácejí v dluzích, žádné větší nové v posledních deseti letech nevznikly - a tak slavíme jako epochální vítězství zprávu, že za několik let u nás kdosi z ciziny postaví halu, v níž budou špatně placení čeští nádeníci stát u pásu v trojsměnném provozu. Opravdu tak musela skončit země, donedávna tolik pyšná na pověst svých průmyslových dělníků a inženýrů? Ve skutečnosti to tak špatné není. Češi se přece jen mohou něčím chlubit. Schopnosti máme, jenom žijeme v jiném světě a globální ekonomika vyžaduje víc, než dosud stačilo.

Nejlepší je důvěra

Požadavky nové doby již před pěti lety ve svém zatím posledním bestselleru popisoval slavný americký sociolog Francis Fukuyama. Název jeho…