Velký zájem o periferii

Trochu ztracené postsovětské republiky při Kaspickém moři a ve Střední Asii se v posledních měsících dostaly do centra pozornosti velmocí. Zajímá se o ně jak nový ruský prezident Vladimir Putin, což není příliš překvapivé, tak americká diplomacie, jak doložila dubnová návštěva ministryně Madeleine Albrightové. Proč takový zájem a co z něj plyne?

Obrat v Taškentu

Moskva i Washington v poslední době značně přehodnotily svůj přístup ke Střední Asii. Bývalý ruský prezident Boris Jelcin a jeho „euroasijský“ ministr zahraničí Jevgenij Primakov spíše preferovali těsnější vztahy s asijskými obry, jako jsou Čína a Indie. S Putinovým nástupem do Kremlu se začalo hovořit o obnově politiky „blízkého zahraničí“. Putin již jako premiér prosincovou návštěvou Taškentu přiblížil vzdalující se Uzbekistán Moskvě. Tamní prezident Islam Karimov po jednáních s Putinem prohlásil, že „uznává zájmy Ruska v Uzbekistánu“. To se vysvětluje jako zásadní změna. Vždyť ještě v roce 1997 společně s ázerbájdžánským prezidentem Gejdarem Alijevem odmítl nátlak na připojení se k rusko-běloruské unii s tím, že „necítí žádnou nostalgii po bývalém SSSR“. Loni pak Uzbekistán vystoupil z kolektivní obrany Společenství nezávislých států (SNS). Co způsobilo změnu uzbeckého postoje? Karimovem jistě otřásl bombový útok islámských extremistů v Taškentu loni v únoru, vysvětlovaný jako pokus o atentát na samotného prezidenta. Pak následovaly obrovské čistky, po nichž sedí stovky skutečných i…