První samizdat vydal Jiří Gruntorád v roce 1978. Přeťukal na psacím stroji ve čtrnácti kopiích Seifertův Morový sloup a první kniha edice Popelnice byla na světě. Pak novopečený nakladatel podepsal Chartu 77 a začal svépomocně vydávané texty zakázaných autorů, samizdatové časopisy a dokumenty soustřeďovat. „Snažil jsem se je schovávat u přátel, aby nekončily v rukou estébáků, kteří mi pravidelně prohledávali byt,“ vzpomíná dnes sedmačtyřicetiletý muž. Knihy sice alespoň částečně uchránil, ale sebe ne: v roce 1980 putoval za „podvracení republiky“ na čtyři roky do kriminálu. Když ho pustili, pokračoval dál, přestože se další tři roky musel téměř denně hlásit na policii v rámci tzv. ochranného dohledu. Koncem osmdesátých let se jeho sbírka počítala na stovky kusů. Po pádu totality je chtěl předat Národní knihovně. Když mu ale řekli, že je zamknou do lidem nepřístupného archivu, změnil názor. Pod názvem Libri prohibiti si otevřel knihovnu vlastní a dnes v ní čtenářům nabízí dvacet tisíc většinou unikátních a jinde nevídaných svazků.
Milarepa v Popelnici
Podle Gruntoráda byl samizdat za totality jakýmsi tržním odrazem toho, co lidi chtěli číst. „Co je skutečně zajímalo, to opsali,“ říká Gruntorád. Nejčastěji vydávanou samizdatovou knihou byl román 1984 od George Orwella. V Libri prohibiti je k dispozici dvacet čtyři vydání. „A to mi některá chybí,“ říká Gruntorád. Mezi často vydávané autory patřili Havel, Vaculík, ale také třeba Ladislav Klíma. V…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
