Na každého dojde

V roce 1997, zhruba v době, kdy v ODS propukl skandál s utajeným darem od podnikatele Šrejbera, se dostali do ošemetné situace i britští labouristé. Blairova vláda oznámila, že závody formulí 1 dostanou výjimku ze zákazu tabákové reklamy - a vzápětí se provalilo, že na jaře strana přijala milion liber od Bernieho Ecclestona, viceprezidenta automobilové federace FIA, která závody pořádá. Kdyby byl Blair Milošem Zemanem, patrně by se (jako český premiér v případě daru od podnikatele Matoulka, který je obviněn z napomáhání k miliardové zpronevěře v C. S. fondech) novinářům vysmál: Pan Ecclestone nebyl za nic odsouzen, naopak je úctyhodný občan, a na jeho dar se může ptát jen idiot. Kdyby byl Václavem Klausem, patrně by (jako předseda české sněmovny v případě Bács-Sinha) odtušil: Slyším, slyším, ale na tyto věci máme výkonného místopředsedu. Protože je ale Blair Blairem, šel do vysílání BBC, občanům se omluvil a slíbil, že dar okamžitě vrátí a výjimku zruší, jen když mu budou voliči znovu věřit. Je jedno, jestli byla důvodem upřímná pokora nebo taktická znouzectnost. Právě v této starosti o důvěru občanů je klíčový rozdíl mezi britskou a současnou českou politikou. Jinak je - mimochodem - tamní zákon financování politických stran měkčí než ten náš. V minulých čtrnácti dnech měli lidé z ODS jedinečnou šanci získat zpět důvěru. Co udělají, abychom jim uvěřili, že dar od Milana Šrejbera (maskovaný za jména Bács a Sinha) nesouvisel s jeho koupí Třineckých železáren? Nebo s…