Že by reformní zápal britského premiéra Tonyho Blaira konečně nabral méně kontroverzní směr? Po poněkud sporných krocích jeho vlády - zrušení Sněmovny lordů, zřízení regionálních parlamentů ve Skotsku a Walesu či navržený zákaz honu na lišku - se to zdálo již málo pravděpodobné, ale informace, které nedávno prosákly do britských médií, tomu nasvědčují. Blairův kabinet prý hodlá brzy oznámit plán, podle kterého se už od léta 2001 uvolní dosud pevně stanovené zavírací hodiny hostinců v Anglii a Walesu. Byla by to velká věc: zasvé by vzal známý legislativní přežitek, nad kterým obvykle zůstává rozum stát všem, kteří se s ním setkají poprvé. Především to platí o turistech z ciziny, kteří se nestačí divit, když je o jedenácté večer - zpravidla ve chvíli, kdy si chtějí dát další pintu piva či alespoň v poklidu dopít tu, kterou právě konzumují - personál z lokálu nepříliš vybíravě vyprovodí.
Jako o závod
Celá procedura za normálních okolností trvá čtvrt hodiny. Zhruba ve 22.45 se ozve zvonek a barman ohlásí poslední rundu. K baru se okamžitě natlačí hosté, kteří jeden přes druhého začnou objednávat pití. Úspěch často závisí na drzosti a fyzické síle, tedy na tom, kdo se prosadí lokty a překřičí ostatní. Ovšem radost z případného úspěchu je krátkodobá: v extrémních případech začnou už po několika minutách - zejména v pubech drsnějších londýnských čtvrtí - v lokále úřadovat hromotluci v černých košilích a s náušnicí v obočí či nose, kteří dají všem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
