Pánové, co na to volič?

Samozřejmě, že to mohlo dopadnout i hůř. V nové Radě ČT, kterou sněmovna ve čtvrtek zvolila podle přísně stranického klíče, mohl zasednout třeba bývalý mluvčí ODS Lukáš Herold. Kvůli odvrácení hrozby, že radu naplní osobnosti Heroldova typu, tedy čím servilnější k partajnímu sekretariátu, tím arogantnější směrem k veřejnosti, ovšem musely strany několik týdnů vyjednávat, skoro jako by šlo o změnu ústavy nebo dokonce vyhlášení války. Ve špatném systému se ale jiné než principiálně špatné řešení hledá těžko. Jak velký je vlastně rozdíl mezi Heroldem a bývalým mluvčím ČSSD Václavem Erbenem, šéfredaktorem ODS blízké Revue Proglas Františkem Mikšem nebo Janou Dědečkovou (ODS), podnikatelkou se „zájmem o média“?

S majáčkem do studia

Porcování televizního medvěda nás nemusí překvapit, za pohoršení už vůbec nestojí. „Politika vstoupila do televizní rady“ (jak hlásá titulní strana páteční MfD) už dávno, poslední padlá rada byla před třemi lety vybrána úplně stejně, předem rozdělenými místy mezi poslanecké kluby. V případě veřejnoprávních médií totiž jde o úplně stejné pokušení snadno dosažitelné moci jako v případě všech majáčků, neprůhledných platů, imunity nebo budování honosných a pro veřejnost uzavřených paláců. Osud televize je podle zákona de facto plně v rukou poslanců a je jen na nich, nakolik se dokážou ovládnout a třeba se části své síly vzdát - tedy prosadit nový zákon, který bude jmenování mediálních rad řešit úplně jiným způsobem: například…