Já z té díry nevylezu

Přes dva týdny zůstávají muži ze severočeského dolu Kohinoor pod zemí, aby bojovali za budoucnost. Již podruhé během čtyř měsíců stávkují za své požadavky a opět s nemalým úspěchem. Není jisté, zda se akce vyplatí jim samotným. Při první stávce získali vládní dotaci 600 milionů korun, při druhé prosazují prodej svému známému podnikateli. Dosud není jisté, zda bývalý důlní technik, osobně sympatický Ladislav Pleticha skutečně Kohinoor koupí. A i když koupí, možná stejně nic nezachrání a horníci o práci v dole přijdou. Je pochopitelné, že stávky se prodraží daňovým poplatníkům, tím spíše, že další dotace na likvidaci ztrátového dolu nelze vyloučit. Jasný zisk má ale už dnes celá společnost: dozvěděla se o sobě něco, co se jinak málokdo odváží říct.

Na dlažbě

Selský rozum musí hodnotit akci v dole Kohinoor jako naprosto absurdní divadlo. Muži ve věku kolem třiceti a čtyřiceti let se zavřou tři sta metrů pod zemí, protože mají strach, že přijdou o práci. Když jsou zdraví a silní, proč raději nezačnou pracovat jinde? Ministři za nimi jezdí a chlácholí je stovkami milionů. Hlavním výsledkem bude, že horníci se státní podporou dál budou dobývat uhlí, které nikdo nepotřebuje. Žijeme ale ve „vyspělé průmyslové společnosti“, kde selský rozum vždy neplatí. Přijít o práci ve velkém průmyslovém podniku, ocitnout se „na dlažbě“ mezi stovkami podobných lidí, je skutečně nepříjemná zkušenost - především pro člověka, který je vyučen v náhle nepotřebném oboru a…