Žádný apríl

První duben je na české politické scéně už léta pravidelně očekáván s nemalým napětím: odevzdává se finanční přiznání politických stran. V minulých letech museli partajní šéfové po tomto úkonu často odpovídat na otázky typu: Vážně nám chcete namluvit, že vám několik milionů věnoval dvanáct let mrtvý Maďar nebo mauricijský doktor, který o Česku v životě nic neslyšel? Letošní první duben sice proběhl v klidnějším duchu, ani tentokrát se však finanční striptýz neobejde bez několika otázek.

Bácsův duch

V letošních přiznáních politických stran není - až na jednu výjimku, o níž bude ještě řeč - žádné zjevně podezřelé jméno. Kde by se také vzalo, když celkový součet darů, kterými letos parlamentní strany obdařili sponzoři - 10 milionů korun - je pětkrát nižší než historicky nejvyšší přiznaný účet, kterým se před třemi lety pochlubila ODA: skoro 53 milionů. Jenže tato zlatá éra 1995–96 znamenala pro tuzemskou politickou scénu současně doslova zemětřesení, s jehož důsledky se země potýká dodnes.Právě před čtyřmi lety, pár týdnů před parlamentními volbami 1996, se totiž majetková přiznání stran změnila v jeden velký apríl. ODS tehdy zcela vážně uvedla, že jí po 3,75 milionu poslali jistý „Lájos Bács z Budapešti“ a „Dr. Rádžív Sinha z Mauricia“. Stačil týden, aby noviny zjistily, že jediný budapešťský Lájos Bács je už léta po smrti a mauricijský doktor o nějakém Česku - a tím méně o ODS - nic netuší. V listopadu 1997 se nakonec pod tlakem médií přiznal k…