Vyvanulý Ševardnadze

Z Tbilisi je jihoosetské správní centrum Cchinvali vzdálené autem jen dvě hodiny. Proč nevyužít příležitost, která se jakoby mimochodem narodila z etnického konfliktu v Jižní Osetii? Ve „volné ekonomické zóně“ na hranici Gruzie a Jižní Osetie se gruzínští překupníci napakují o polovinu levnějším benzinem, zubní pastou či ananasovým kompotem. Ve zchudlém hlavním městě jim za toto o „kopějky“ levnější zboží utrhnou ruce. Samozvanou jurisdikční podmnožinou Jižní Osetie vznikla na území Gruzie černá díra, jež polyká podstatnou část státních příjmů z dovozních daní. To je jen jedna ilustrace poměrů, které vládly v Gruzii před nedělní volbou prezidenta. Pro mnohé obyvatele šlo přitom o důležitější věci než o to, zda bude hlavou státu opět Edvard Ševardnadze.

Abcházie a Osetie

Etnicko-nacionalistický konflikt v Jižní Osetii zachvátil postsovětskou Gruzii jako dědictví natlakovaných problémů národnostních menšin, které v prostředí vratké státnosti nové republiky vybuchly vší silou nejistot a obav - ať už ze strašáků skutečných, či představovaných.Nacionalistická psychóza ovládající zemi za šovinistického prezidenta Zviada Gamsachurdii rozpoutala požár. Negruzínské menšiny Abcházů a Osetů požadovaly garance svých drasticky okleštěných práv a větší autonomii. Nejbližším přirozeným „spojencem“ proti svévolnému Tbilisi byla Moskva. Ale běda zpětné vazbě: samotná představa centrální ruky vyvolávala v nově se konstituujícím gruzínském národě hysterii.…