Vzpomínky na Afriku

Podobnou situaci ještě piloti vrtulníků létajících v únorových a březnových dnech nad Mosambikem nezažili. Centrála jim sice k práci rozdala podrobné mapy, z nich však nešlo nic vyčíst. Vesnice, silnice i všechny přírodní útvary rozlehlé nížiny podél pobřeží Indického oceánu zmizely a místo nich se od obzoru k obzoru táhla nekonečná vodní hladina. Pro desetitisíce lidí uvězněných na střechách domů či stromech a beznadějně odříznutých od suché země představoval burácející vrtulník v tu chvíli jedinou možnou cestu k záchraně.

Devátého přišla zkáza

Proměnu suché savany ve zkázonosné moře vod mohl v uplynulém měsíci sledovat celý svět. Obrázky zoufalých lidí čekajících v korunách stromů na záchranu z rozběsněného živlu musely pošimrat představivost i otrlého konzumenta večerních zpráv. Čtyřicet jihoafrických pilotů pomocí pěti helikoptér stačilo během prvních osmačtyřiceti hodin svého nasazení odvézt z vodní plochy pět a půl tisíce lidí. Odhady říkají, že dalších sto tisíc lidí v podobné situaci muselo na svoji naději shůry čekat. „Museli jsme se často těžce rozhodovat, koho vzít a koho ne,“ cituje šéfa jihoafrických záchranářů Jacoa Kloppera německý magazín Der Spiegel. „Odnášeli to většinou muži, přednost měly ženy a děti.“ Sousední Zimbabwe poslalo na záchranu mosambických vesničanů své jediné dva volné vrtulníky (dvacet zbylých strojů je nasazeno v Kongu do boje proti rebelům). Vrtulníky poslaly na jihovýchod Afriky letadlem také USA a Německo…