Lidé se probouzejí, ale pomalu

V polovině března uplynul rok od Dřevíčské výzvy, ve které jedenáct ekonomů vyzvalo vládu, aby zahájila neodkladné reformy, a pokusila se tak změnit „zaostávající“ českou ekonomiku na „rychle rostoucí“. Vznikla tehdy jedna z nejproslulejších nevládních iniciativ loňského roku, po které později následovaly dvě další. V červenci vyšlo základní prohlášení Impulsu 99. Tentokrát dvě stovky intelektuálů vyzvaly společnost, aby se pokusila napravit to, co „politické strany“ zkazily: především překonat „ekonomický, sociální, právní a morální úpadek“ i nebezpečí, že nebudeme přijati do Evropské unie. V listopadu potom sepsalo šest bývalých studentských vůdců výzvu Děkujeme, odejděte. Vedle stížností, že žijeme v dosud největším „politickém i morálním marasmu“, jsme se z ní dozvěděli, že by vedoucí politici měli odstoupit. Všechny tyto iniciativy spojuje jedno: jakmile pominul rozruch vyvolaný jejich vstoupením na scénu, pomalu upadaly v zapomnění a dnes už jejich činnost sledují skutečně jen zarputilí sympatizanti a nadšenci.

Spolky klíčem k úspěchu

Zdá se tedy, že historie dává za pravdu předákům politických stran, kteří všechny zmíněné snahy odmítli jako marné nářky nad tím, co se stejně nedá změnit. Dřevíčská výzva zůstala na papíře a Impuls s výzvou bývalých studentů se přeměnily ve dva malé sekretariáty na pražské Národní třídě. Přesto autoři „Dřevíče“ dosud připomínají, že jejich materiál může inspirovat českou ekonomiku, a zástupci Impulsu si…