Stane se čtyřkoalice pevným uskupením se společným programem a lídrem, nebo zůstane víceméně volným sdružením? Unie svobody a obě menší strany - ODA a DEU - mají v zásadě jasno: jde o co nejrychlejší integraci. Musejí však počkat, jak se rozhodnou lidovci. A ti zatím rozhodně nespěchají.
Štít v ruce, koule na noze
Opatrný postoj lidové strany nejlépe dokládá způsob, jakým odpověděla neodpověděla na výzvu předsedy Unie svobody Karla Kühnla, který už v polovině února vyhlásil svou kandidaturu na post lídra čtyřkoalice. Předseda Jan Kasal reagoval slovy: „Není to na pořadu, není k tomu sebemenší důvod.“ Pravda, o pár dní později místopředseda Cyril Svoboda prohlásil, že také lidovci budou aspirovat na vedení čtyřkoalice. Kasal ale otázku lídra opět odložil ad acta s tím, že nejprve se čtyřkoalice musí shodnout na společném programu, dále zvážit, zda bude schopna sestavit společné kandidátky, a pak teprve hledat osobu, která tuto kandidátku se společným programem povede do voleb. Lidoveckou přestřelku si lze vyložit tak, že Kasal sám na lídra čtyřkoalice kandidovat nehodlá, a dokud si podrží vliv ve straně, nepřipustí ani kandidaturu mladšího Svobody. Koho ale potom lidovci proti Kühnlovi nasadí? A nasadí vůbec někoho? Neochota postavit se čelem k volbě společného lídra prozrazuje hlubší strach ze ztráty identity a z omezení manévrovacího prostoru. Už dnes se v KDU-ČSL ozývají reptalové, podle nichž strana ve čtyřkoalici málo prosazuje tradiční…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
