A divíme se, že to není žádná sláva

Rámeček

ROMAN GORECZKA se narodil roku 1940 v Praze na Vinohradech. Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze, do roku 1968 pracoval v československém zahraničním obchodě, po srpnu 1968 emigroval se svou přítelkyní Evou do Německa, kde se vzali a mají tři dcery. Od té doby působil v různých funkcích marketingu a prodeje u firmy Siemens. Od roku 1993 žije v Praze a pracuje jako jednatel firmy Siemens Elektromotory. Stál u zrodu smlouvy, podle níž byly v r. 1994, po tříletém jednání, Siemensu prodány tři státní podniky MEZ (Mohelnice, Frenštát a Drásov) za 75 milionů marek. V té době to byla jedna z největších zahraničních investic.

Způsob naší privatizace bude ještě dlouho zaměstnávat analytiky. Vy jste se jednoho takového přerodu zúčastnil jako zástupce firmy Siemens. Jak to probíhalo?

Když jsem na jaře 1990 navštívil české firmy, narazil jsem na hradbu nezájmu. Bylo to asi příliš brzy. O tom svědčí i fakt, že mě muž z oborového ředitelství představoval ředitelům závodů slovy: „Soudruhu řediteli, dovol, abych ti představil soudruha Goreczku od firmy Siemens.“ Ti ředitelé měli úplně jiné představy o budoucnosti svých závodů. Neuvažovali o žádné alianci se Siemensem, nanejvýš byli ochotni přijmout kapitál a vést si podniky dál po svém. Nejistota a strach z cizích firem byly veliké a lidé na vedoucích postech se báli o své pozice. Tuto generaci ředitelů ovšem brzy smetla první vlna revolučního nadšení nebo odešli na základě lustrací…