V neděli 5. března vláda v Jeruzalémě jednohlasně rozhodla, že izraelská armáda se do 7. července stáhne z bezpečnostního pásma v jižním Libanonu - bez ohledu na to, bude-li do té doby dosaženo mírové smlouvy se Sýrií, či ne. Analytik listu Jediot Achronot toto rozhodnutí přirovnal k „nevyhnutelnému chirurgickému zákroku, jehož úspěch však nelze zaručit“. Proč taková opatrnost?
Jak na Asada
Je jasné, že jednostranné stažení, které by nebylo součástí mírové smlouvy se Sýrií a Libanonem, by přineslo problémy. V takovém případě teroristická skupina Hizballáh, podporovaná Sýrií a Íránem, nezastaví svou ozbrojenou kampaň proti Izraeli. Život v galilejských vesničkách a kibucech by pak mohl pokračovat pouze v zákopech a protiraketových bunkrech. Hizballáh by svými raketami ohrožoval nejen hraniční pásmo, ale i celou Galileu: jeho pokračující útoky by mohly ochromit život více než 250 000 Izraelců. To si samozřejmě židovský stát nenechá líbit, i když rozhodně nelze zaručit, že ztráty na frontě budou menší než doposud. Nicméně izraelská armáda je dost silná na to, aby se s takovou situací vyrovnala. Ale nejde jen o to. Izrael prostě nemá zájem na další válce. Ta by jen zkomplikovala situaci na Blízkém východě na příštích několik desítek let. Skutečný zájem Barakovy vlády spočívá ve stažení armády z jižního Libanonu v rámci smlouvy se Sýrií, protože jen tak je možné zajistit klid na severní hranici a dosáhnout míru na Blízkém východě vůbec. Po…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
