Sejdeme se ve Štrasburku

Před deseti dny si Česká republika prožila svou premiéru - první prohru před Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku. Každý z dědiců továrny Rakona dostane odškodné za „morální újmu“ 1,3 milionu korun, protože Ústavní soud ČR, slovy advokáta Pejchala, „pošlapal“ právo na spravedlivý proces, když jim při zamítání restituční žádosti neumožnil vyjádřit se ke všem důkazům. Je to málo, nebo hodně? Dva francouzští „tuneláři“ kvůli podobným důvodům loni vyhráli v přepočtu půl milionu korun, o málo nižší sumu vysoudil muž, jehož rozvod italské soudy bezdůvodně protahovaly osm let, a ustálená taxa za porušování práva na svobodný projev v Turecku je sto šedesát tisíc. Jen jeden loňský verdikt zřejmě vyšel „dráž“ než případ Rakona. Marocký dealer drog, mučený francouzskými policisty, utrpěl podle evropského soudu újmu vyjádřitelnou 500 tisíci franky (zhruba 2,5 milionu korun). Vzhledem k těmto výsledkům jsme tedy nevyvázli nijak lacino.

To slovo Kurdistán

Počet prohraných případů nemusí nijak souviset se stavem lidských práv v příslušné zemi, ale spíše s obratností tamních právníků a jejich schopností dovést při až na mezinárodní úroveň. Proto se třeba Chorvatsko či Rusko mohou pyšnit čistým kontem, zatímco většina západních zemí prohraje ve Štrasburku několik sporů ročně. Na druhou stranu je ale nápadný třeba počet prohraných sporů Turecka (loni 18). Vesměs se týkaly utlačování Kurdů a často i samotné existence istanbulského zvláštního "soudu…