O špatných a dobrých nepřátelích

Německá CDU se teprve pomalu začíná vzpamatovávat z největší aféry své historie. Od konce loňského listopadu vycházela najevo existence černých kont strany, „evropská legenda“ Helmut Kohl odešel z jejího čela, křesla se hroutila i pod řadou nejvyšších špiček CDU a křesťanští demokraté budou muset zaplatit i tučnou pokutu. Strana jako taková však vydržela a po etapě destrukce se nyní chystá stavět. Již za týden má její předsednictvo nominovat kandidáty na šéfa CDU. S jakými problémy se tato volba střetává?

Dobrý Haider, špatný Kohl

Wolf Biermann, jedna z největších osobností německé literární a politické scény, hovořil nedávno o špatných a dobrých nepřátelích. Čím se v jeho podání liší špatný nepřítel od dobrého? Špatného nepřítele můžeme definovat tak, že míra traumat, kterou si ve sporu s ním sami způsobíme, převažuje nad pocitem uspokojení z jasně definovaného protivenství. Ve světle této logiky má teď německá politická elita dva odlišné nepřátele. Tím dobrým je rakouský populista Jörg Haider. Boj s ním utužuje víru ve vlastní morální profil a navíc působí jako demokratická prevence. Jak nedávno poznamenal Haiderův nesmlouvavý odpůrce a šéf německé diplomacie Joschka Fischer v narážce na jistého Adolfa H.: „Již žádný politický import z Rakouska.“ Role špatného nepřítele přísluší Helmutu Kohlovi. Nejen politická elita, ale především značná část německé veřejnosti se s demokratickými deficity kancléře-sjednotitele vyrovnává jen stěží. Starší…