Případ Pinochet

Chilský generál a doživotní senátor Augusto Pinochet byl po roce a půl domácího vězení propuštěn z Velké Británie domů. Je to dobrá zpráva, nebo špatná? Odpověď není jednoznačná. Kdyby byl Pinochet propuštěn ve chvíli, kdy jiní lidé s krví na rukou (například Fidel Castro a Ťiang Ce-min) čekají na soudní verdikt, museli bychom si pomyslet cosi o dvojím metru. Pokud byl ale zadržován v době, kdy Castro a Ťiang si jezdí po světě, musí si něco o dvojím metru pomyslet sám Pinochet. Hájení lidských práv i za hranicemi Evropské unie, trestání pachatelů genocid, podpora mezinárodních tribunálů, to jsou nejambicióznější cíle Západu. Někteří v tom vidí ducha osmašedesátníků, kteří nyní formují evropské vlády (ale i americkou). Jiní právě zde spatřují evropské hodnoty tak, jak by se měly v globální éře hájit, jakýsi nový evropský univerzalismus namísto onoho středověkého, dávno zaniklého. Někteří hovoří o misii všeobjímajícího dobra, která klade ambice a cíle nad reálné možnosti a neohlíží se na konkrétní potíže. Příkladem je Kosovo, kde Západ dokázal silou prosadit konec války a okupaci, ale selhává v „budování míru“. Jiní argumentují naopak tím, že žádný agresor už si nemůže být jist. Příkladem je jim právě Kosovo, Bosna, Východní Timor… Někteří v debatách preferují hodnoty, jiní zase dvojí metr. Co je tu společné? Státní svrchovanost ztrácí svůj někdejší význam posvátné krávy. Ztrácí ho ovšem selektivně, takže dvojí metr je reálný. Podnikne Západ něco kvůli Čečensku? Nikoliv…