Le Romengo mizeraško dživdipe

Na tři tisíce kosovských Romů žije v Makedonii po romských rodinách a další dva tisíce jsou stále ještě v uprchlických táborech - v Pretoru, Struge 1 a 2, Probištipu, Saraji a v Čičinu selu. Kosovští Albánci se vrátili domů. Mezinárodní správa Kosova se Romy odděleně nezabývá. Civilní správa UNMIK je nepovažuje za národnostní menšinu. „Nechceme vytvářet další strukturu kvůli Romům, na druhou stranu praktické důvody si něco takového vynucují,“ říká český starosta gnjilanského okresu Marcel Čintalan. Válka v Kosovu dostala Romy mezi dva ohně. K muslimským Romům se Srbové chovali jako k Albáncům. Ke křesťanským Romům se Albánci chovají jako k Srbům. Murat Haliti mi řekl: „Intelektuálové se zajímají o druhou světovou válku, o osud Židů, Romů… Ale proč nikdo nejde teď za Clintonem nebo Kofi Annanem a neřekne jim: Stop! Stop! Co bude s Romy? Kam mají jít?“

Oven bachtale!

„Buďte šťastni! Odkud jste?“ vítají nás Romové v Šuto Orizari, největší romské machale (čtvrti) nejen v Makedonii, ale i na celém Balkáně. Žije zde na předměstí Skopje 27 tisíc Romů. Mezi nimi i rodiny uprchlíků z Kosova. V Šuto Orizari mají příbuzné a nechtěli už čekat v romských uprchlických táborech. Je tady i rodina z Gnjilane, města v jihovýchodním Kosovu, kam směřujeme s humanitární pomocí. Je dopoledne 19. ledna, slunce jiskří ve sněhu, hory v dálce na severu zakrývají Kosovo. „Jak jde život?“ ptám se asi pětatřicetileté ženy v šátku, která nás pozvala do místnosti, kde nyní…