Kyanidová spoušť šířící se z rumunského dolu na zlato zruinovala postižené a vyrazila dech přihlížejícím. Všechny české zprávy o katastrofě přitom obsahovaly více či méně zastřený úlek: to se mohlo stát i u nás! Úplně stejně jako v Rumunsku se totiž mělo těžit zlato i na Šumavě a v Povltaví. Naštěstí to nevyšlo a zdá se, že už ani nevyjde. Tváří v tvář zavražděné Tise totiž skupina poslanců navrhla, aby byl právě projednávaný horní zákon doplněn zákazem používat při zpracování zlata kyanid.
Pojďte těžit k nám
Za stovky let se u nás vytěžilo asi sto tun zlata. Odborníci odhadují, že pod zemí je stále ukryto dalších asi čtyři sta tun tohoto drahého kovu. Když počátkem 70. let prudce vzrostly světové ceny zlata, zahájila tehdejší komunistická vláda průzkum možných ložisek. Tři se ukázala jako velmi slibná: Rožmitálsko, Mokrsko a Kašperské Hory. V roce 1988 se tím naši zástupci pochlubili na mezinárodním kongresu v Austrálii a vzbudili zájem mezinárodních těžařských firem. Komunismus pak sice padl, ale v roce 1994 ministerstvo hospodářství v čele s Karlem Dybou přilákalo těžaře mezinárodním tendrem na vyhledávání a průzkum zlatých ložisek. S povolením v kapse tehdy odešlo deset firem, které samozřejmě předpokládaly, že pokud narazí na dostatečně výhodné ložisko, budou ho moci i vytěžit. „Výklad zákona byl tehdy takový, že stát musí povolit průzkum každému, kdo o to požádá. Proto jsme alespoň chtěli vybrat ty nejlepší,“ říká tehdejší Dybův náměstek,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
