Poustevník od divadla

V těchto dnech měl být podle poslední vůle Jerzyho Grotowského rozptýlen jeho prach na indické hoře Aranalli, nad sídlem jeho oblíbeného mudrce Ramanamahrishi. Grotowski zemřel 14. ledna ve věku necelých 66 let ve vesnici nedaleko Florencie. Vedle Stanislavského, Mejercholda a Brooka patřil k největším divadelním teoretikům a inovátorům 20. století. Snad nikdo před ním neovlivnil divadlo do takové míry a nedisponoval přitom tak malým hledištěm jako právě on.Narodil se roku 1933 v Rzeszówě, válku prožil u venkovských příbuzných na jihovýchodě Polska. Tehdy se poprvé setkal s lidovými obřady, ale současně hltal knihy o kultuře a náboženství jiných zemí, hlavně o Indii, které se později staly východiskem jeho nejdůležitějších představení Akropolis (1962), Kníže Nezlomný (1965), a především Apocalypsis cum figuris (1968). V padesátých letech studoval nejprve herectví, pak režii, přelom let 1955–56 strávil částečně v Moskvě ve Státním ústavu divadelního umění a částečně na pěší túře sovětskou Asií. Polovina padesátých let je také obdobím jediné politické aktivity v Grotowského životě - zúčastnil se působení studentských skupin, které napadaly komunismus „zleva“.Zlomem v Grotowského životopise byl rok 1959. Tehdy se stal uměleckým vedoucím nově vzniklého Divadla Třinácti řad (Teatr 13 Rzedow) v Opoli. Grotowski se vrhl do práce bez ohledu na prostor, který velikostí připomínal spíše než divadlo byt střední velikosti, a nehledě na atmosféru malého, tehdy navíc kulturně zcela…