Češi milují hory

Nejoblíbenější tváře Tý Tý z televizní obrazovky se v Česku několik měsíců v roce vystavují silné konkurenci. Představují ji moderátoři zpráv o počasí. Statisíce lidí si zapínají „bednu“ a napjatě sledují křivky nad povětrnostní mapou. Na mysl se jim přitom derou naléhavé otázky české zimy. Bude konečně padat sníh? Pojedeme si už proboha letos pořádně zalyžovat? Nebo budeme trpět jako v loňském roce, kdy bílá nadílka ne a ne přijít a po vydřených svazích našich hor se proháněli jenom ti největší nadšenci?

Lyže na střechu a jedeme

Po úzké kluzké silnici se pomalu vleče kolona aut. Z oblohy padají velké sněhové vločky a nervózní šoféři upínají svou naději k zatáčce na horizontu, ve které šňůra po pár stovkách metrů mizí. Každý z nich však postupně zjišťuje hořkou pravdu: fronta se ve skutečnosti táhne dlouhých šest kilometrů. Je první únorová sobota pár minut po desáté ráno a obyvatelé české metropole se jako každý víkend valí s lyžemi na střechách svých aut do Krkonoš.První lehká zácpa sice lyžaře potkala už v Praze, ale příliš je nezdržela. Po stovce hladkých kilometrů ovšem nakonec přece jen uvízli těsně za východočeským městečkem Nová Paka. Do vysněného cíle ve Špindlerově Mlýně je to ještě skoro třicet kilometrů, a to je opravdu mrzuté: kola krkonošských vleků se roztočila už před hodinou a posádky aut měly v tuto chvíli podle plánu vykrajovat na zasněžených kopcích první předpisové oblouky. Po pár kilometrech popojíždění v zácpě se navíc…