Stát jako přítel rodiny

V roce 1986 pojmenoval německý sociolog U. Beck asi nejvýstižněji to, nad čím v té době přemýšlela řada jeho evropských kolegů. Ve své knize Riziková společnost (Risikogesellschaft) prohlásil, že další existence rodin zřejmě není slučitelná s ekonomickou prosperitou společnosti. Čím je společnost ekonomicky úspěšnější, přesněji řečeno čím vyšší má produktivitu práce, tím lépe odměňuje pružnost a pohyblivost zaměstnanců. Nejpružnějším zaměstnancem je pochopitelně člověk bez trvalých vazeb a závazků, takže podle Becka dávají prosperující společnosti přednost bezdětnosti a „pružným“ mezilidským vztahům.

Když ubývá dětí

Všichni víme, že ubývá sňatků a ubývá dětí. Teprve od 80. let se však v evropských společenských vědách začaly objevovat takové úvahy jako Beckova - tedy že by mohlo jít o nezvratný proces, že začalo jakési odpočítávání času.Jak to vypadá v České republice? Pokud nejnovější statistiky potvrdí odůvodněné prognózy, že na jednu ženu začíná v průměru připadat méně než jedno dítě, jsme na tom zřetelně hůře než Itálie nebo Španělsko, které mají nejnižší porodnost v zemích Evropské unie. Nad tímto jevem proběhla v letech 1996–97 zajímavá diskuse na stránkách časopisu Demografie. Stručně shrnuto: demografka J. Rychtaříková označila situaci mladých rodin za tak špatnou, že si nemohou dovolit mít děti. Článek L. Rabušice, zveřejněný zhruba ve stejnou dobu, naopak dokazoval, že chování naší populace se začíná blížit evropskému normálu. V…