Škola dvou ředitelek

Z přikrčené řady na sebe nalepených domků lemujících zablácenou silnici trčí šedá kostka školy. Před jejím vchodem se třepetá prapor s rozesmátou tváří šaška. Zdi dlouhé chodby jsou plné obrázků a fotek, na nitích se kymácejí rozšklebené loutky. Jsme v Řeznovicích, třistahlavé jihomoravské vísce, jejíž trojtřídka se mezi znalci českého školství stává čím dál větším pojmem.

Hra místo sešitů

Na nástěnce ve vstupní hale visí i fotky dlouhovlasé dívenky a rozesmátého kluka. Hanku spolužáci zvolili dětskou ředitelkou školy, Jakuba jejím zástupcem. „Nejdříve jsme se bavili o tom, jaké vlastnosti by kandidáti asi měli mít,“ vysvětluje skutečná ředitelka Jana Kratochvílová (34). „Šest dětí se pak odvážilo představit sebe a to, co by udělaly pro školu.“ Hanka nabídla, že „kdyby bylo potřeba provést nějakou práci navíc, ráda by se jí ujala“, a pokud by měla řešit nějaké nedorozumění či hádku, „nenadržovala by svým kamarádům“. Jakub zase zdůraznil, že „si umí nachystat řeč, telefonovat s druhými a přivítat návštěvu“.Ředitelka trojtřídky, do jejíchž lavic každé ráno usedá téměř padesát dětí, říká vlastně samozřejmosti: škola má být přátelská, nemá upírat dětem jejich důstojnost. Dobrý učitel se vyznačuje nejen tím, že žáky něco naučí, ale hlavně tím, že jim vzdělávání „nezoškliví“. Od mnoha svých kolegů, kteří by jistě podobná slova také podepsali, se však Jana Kratochvílová přece jen liší. Má totiž chuť a odvahu vymýšlet a zkoušet ledacos nového. "Pravidla…