Duchovní conquisty a reconquisty

Je chladný pondělní podvečer. Na improvizovanou scénu stadionu Azteca, kde se od včerejší noci shromáždilo více než 120 tisíc věřících, vybíhají ze stínu látkových kulis-pyramid indiáni vstříc španělským conquistadorům a misionářům. Prehispánské pyramidy rychle mění v katolické katedrály. Celou úvodní show přenášejí na stadion a do blízkého okolí čtyři velkoplošné obrazovky s nápisem Coca-Cola. Špatná akustika zcela stírá slova patriarchy katolické církve Jana Pavla II. na jeho čtvrté a pravděpodobně poslední návštěvě Mexika (22.-26. leden).

Mekka amerického katolicismu

Od roku 1979, tedy za dvacet let svého působení na papežském stolci, byl Jan Pavel II. svědkem, ne-li jedním z klíčových aktérů radikální proměny mezinárodní geopolitické situace. Ideologické zdi pomáhal bořit ve východní Evropě, ale také v Mexiku. V této Mekce amerického katolicismu má vztah mezi církví a státem dramatickou minulost, která vyústila roku 1917 v jejich oficiální rozchod. Až do roku 1992 neexistovaly diplomatické vztahy mezi Mexikem a Vatikánem a antiklerikální mexická ústava nepřiznávala církvi žádný právní statut. Duchovní měli zakázáno volit i vyučovat, ba dokonce se objevovat na veřejnosti v kněžském rouchu. Jak si vysvětlit takovou roztržku v zemi, kde ani nezasvěcený pozorovatel na konci tohoto století nepochybuje o hlubokém náboženském cítění většiny obyvatel, které je patrné ve všech oblastech každodenního života? A jak je možné, že sedm desetiletí…