Česko, rodinný podnik

V sobotu 18. července vystoupil Miloš Zeman z podzemí kulturního domu v pražských Holešovicích, kde proběhla uzavřená schůze ústředního výboru sociálnědemokratické strany, a zachmuřeně oznámil čekajícím novinářům jména členů své „vlády sebevrahů“. Ministři se vzápětí poté pustili do záchrany spálené země. Od počátku jim přitom ležel na srdci hlavně jeden bod Zemanova programu: „Vláda se pevně ujme správy majetkových podílů státu v podnicích.“ Dnes je jisté, že kabinet v tomto směru před ohlášenou sebevraždou stihne hodně. Členství v ČSSD se stalo základní kvalifikací pro místa v dozorčích radách a představenstvech polostátních podniků, straníci utěšeně plní i státní úřady. Způsob nedávného odvolání Karla Vulterina z čela BIS potvrdil, že sociální demokraté nemíní ve svém honu za křesly šanovat ani ty nejzákladnější zájmy společnosti, kterou administrují. Pro takovou vládu se název „sebevražedná“ nehodí a měl by se hledat jiný. Možná by se hodilo „po nás potopa“.

Schrom v OKD

Čistky v podnicích vypukly hned v srpnu. Na pokyn ministerstva financí odvolal Fond národního majetku své dva úředníky z dozorčí rady České pojišťovny. Místo nich dosadil dva zasloužilé straníky, předsedu jihomoravské organizace ČSSD Ladislava Skopala a bývalého šéfa Mladých sociálních demokratů Petra Brauna. Jak se to snáší s tím, že ještě v opozici sociální demokraté takové praktiky ostře pranýřovali? „My jsme kritizovali personální výměny, které nebyly jasně zdůvodněny, a když noví lidé neměli dostatečné vzdělání a praxi,“ říká novopečený expert na pojistky Skopal, vzděláním a praxí původně zemědělský inženýr. Brauna na nové místo zase kvalifikovala maturita a fakt, že - podle svých slov - „rozumí účetnictví“.

Dva týdny nato vytáhli sociální demokraté skutečně těžký kalibr: do představenstva Ostravsko-karvinských dolů vyslalo ministerstvo průmyslu a obchodu rovnou místopředsedu strany Vladislava Schroma. Takovou rošádu už musel obhajovat sám premiér Zeman. Zhostil se toho s osvědčeným poukazem na Schromovou „skutečnou odbornost“ - pan místopředseda pracoval dlouhá léta v OKD na Dole Paskov.

Případ Schrom poprvé ukázal zajímavou věc: když zástupce vládnoucí strany zasedne do vedení nějaké firmy, nezačne tam prosazovat zájmy všech občanů, ale naopak se tvrdě bije ve jménu podniku. Loni na jaře se Fond národního majetku začal dožadovat prošetření některých podezřelých obchodů mezi OKD a jejich tehdy již většinovým akcionářem, firmou Prosper Trading, na kterých doly prodělaly nejméně 1,5 miliardy korun. Většinový vlastník se jakémukoli vyšetřování tvrdě a úspěšně bránil. Od srpna, kdy v OKD zasedl Vladislav Schrom, snahy o jakékoli prošetřování definitivně utichly. Při projednávání letošního rozpočtu prosadili komunisté a sociální demokraté pro OKD dokonce mimořádnou „restrukturalizační“ dotaci 350 milionů.

Brožík v ČEZ

Spojení nové vlády s průmyslovou lobby ukázal ještě jasněji případ z pátého ledna, kdy kabinet vyčistil vedoucí posty v největším českém podniku ČEZ. Na zasedání valné hromady společnosti tehdy náměstkyně ministra průmyslu Milada Vlasáková vytáhla z tašky soupisku nového vedení a těsně před hlasováním ji překvapeným akcionářům přečetla. Jako majitelka většiny akcií odvolala zvednutím ruky představenstvo a dozorčí radu. Vše bez udání konkrétních důvodů. Dalším zvednutím ruky pak dosadila pět nových členů představenstva a čtyři nové lidi do dozorčí rady.

„V představenstvu chyběl zástupce státu,“ vysvětluje zemětřesení v ČEZ mluvčí Grégrova úřadu Nesrsta. Proč se tedy ministr nespokojil s dosazením svého náměstka Vorlíčka? „Byli vybráni lidé, kteří jsou schopni týmové práce,“ vysvětluje Nesrsta. Zřejmě proto se místa v dozorčí radě dočkali kamarádi z parlamentního klubu ČSSD Laštůvka a Brožík a v představenstvu zasedl tým jaderné lobby: jeho noví členové Dvořák a Hezoučký jsou bývalými nebo současnými zaměstnanci jaderných elektráren, Svoboda dokonce ředitelem Škody Praha, hlavního dodavatele temelínské elektrárny. Již měsíc může sám na sobě vymáhat penále dvacet milionů za zpoždění stavby a nekvalitně odvedenou práci. Komu zásah ministra průmyslu prospěl? Sám Grégr na to říká, že svým krokem zajistil občanům nejméně na příštích deset let poloviční ceny elektřiny než v Evropské unii. O pravdivosti tohoto výroku rozhodne až historie. Už dnes ale jaderní lobbisté, kteří nedávno ztratili pověst příliš nákladnou stavbou Temelína, znovu získali kontrolu nad desítkami miliard každoročně protékajících českou energetikou.

Peltrám a jeho rod

Stejně razantní, i když o něco méně úspěšný než Grégr (69) je jeho mladší kolega Peltrám (68) z ministerstva dopravy. V říjnu pohrozil, že začne vyhazovat lidi ve vedení Telecomu, pokud okamžitě nerezignuje ředitel pražské pobočky, bývalý Dlouhého náměstek Radomír Sabela. Pražský ředitel rezignoval, ale ministrovy útoky nepřestaly. Volání po demisi generálního ředitele Telecomu Nováka nebo vyhození „drzého“ holandského manažera Bessela Koka, který v podniku zastupuje zahraniční strategické partnery, neuspělo ani po trapných Peltrámových výhrůžkách, že zbytek akcií Telecomu vláda schválně prodá konkurenci (to je úplně stejné, jako kdyby Klausova vláda před čtyřmi lety vyhrožovala Volkswagenu, že zbytek akcií ve Škodovce prodá Toyotě). I tak Peltrám něco dokázal. Po mimořádné valné hromadě se mu podařilo dosadit své lidi do dozorčí rady i představenstva. Peltrám nechal odvolat i šéfa představenstva Řežábka, neuspěl ale ve snaze, aby ho nahradil kritik dosavadního vedení Kalda. Ani noví členové představenstva totiž nechtěli Kaldu za šéfa, a tak ministr zatím zůstal u dalších hrozeb, že představenstvo vymění ještě jednou.

Lépe dopadl šéf zdejších komunikací Peltrám na dráze, kde pojistil rodinný rozpočet jmenováním své manželky Květoslavy Kořínkové generální inspektorkou Českých drah. Ministr nejdříve tvrdil, že s tím nemá nic společného; když mu ale kritici připomněli, že vláda jmenuje správní radu železnice na jeho osobní návrh, omezil se na stručnou omluvu: „Manželce jsem to vážně rozmlouval.“

Peltráma se zastal sám Miloš Zeman s konstatováním, že Kořínkovou milerád odvolá poté, co mu někdo do kanceláře na Úřad vlády přivede lepšího odborníka. Protože žádný z kritiků velkorysou nabídku nevyužil, Květoslava Kořínková si lukrativní post udržela a sociální demokraté pochopili, že v bitvě o místa je vše dovoleno. Ilustrací budiž případ dlouholetého Zemanova asistenta Kuči, jehož ženu jmenoval ministr školství bez předepsaného konkurzu na místo ředitelky školského úřadu v Karviné.

Davidova pomsta

Významným představitelem sociálnědemokratického boje je ministr zdravotnictví David. Nejdříve vyhodil všechny vyšší úředníky na svém ministerstvu, pak se zbavil úspěšného šéfa Všeobecné zdravotní pojišťovny Jiřího Němce, posléze začal „čistit“ i ve státních nemocnicích. Jako první přišla na řadu ředitelka na české poměry velmi úspěšné Vinohradské nemocnice a bývalá ministryně Zuzana Roithová, kterou odvolal na hodinu bez udání důvodu; okamžitě ji následovali i její dva zástupci, kteří se odvážili proti ministrovu zásahu protestovat.

Důsledkem Davidova tažení je především chaos. Po samotném ministerstvu se přenesl i do celé řady nemocnic, kterým David oznámil likvidaci některých oddělení, aby ji pak během týdne zase odvolal. Zároveň slíbil potrestat úředníky, kteří mu prý likvidační dopisy tajně podstrčili k podpisu. Nelze vyloučit, že něco podobného hrozí i Všeobecné zdravotní pojišťovně, která rozděluje ročně sto miliard korun: je totiž půl roku bez šéfa a podle informací z parlamentu nebude Němcův nástupce navržen dříve než v březnu.

Pár věrných pro tajné služby

Smršť zasáhla i bezpečnostní služby. Šéf finančně analytického útvaru ministerstva financí Stanislav Kosík byl propuštěn, když se dostal do ostrého sporu s ministrovou poradkyní Barborou Snopkovou: důvodem byl fakt, že se odvážil v pražské Hypobance zablokovat účet společnosti personálně spojené s proslulým Motoinvestem, která chtěla odeslat osm milionů marek na konto neexistující firmy do Londýna. Těžko říci, jak s výbuchem Snopkové souvisí informace bývalého tiskového mluvčího na financích Častvaje, že ve stejné době s ministerstvem spolupracoval šéf Motoinvestu Tykač a že se také pro něho chystalo místo poradce. Jako záminka k vyhazovu Kosíka posloužil fakt, že si nenechal schválit služební cestu do USA ministrem Svobodou, ale pouze jeho náměstkem, jak bylo do té doby obvyklé.

Ministr vnitra Grulich vyhodil šéfa Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Mariána Gulu. Ten mu poskytl dobrý důvod tím, že řídil opilý - ještě předtím ale Grulich ÚDV obvinil z „nulové výkonnosti“ a z toho, že „v podstatě všechno, co se tam dělá, je špatně“. Pro první výrok neměl sebemenší důkaz, naopak druhé obvinění od někdejšího zarytého komunisty (Grulich byl členem KSČ v letech 1953–1970) nikoho nepřekvapilo. Skončili i šéfové civilních tajných služeb. Ředitel rozvědky Oldřich Černý byl podle kuloárových informací odvolán především kvůli Zemanově neotřesitelnému přesvědčení, že za jeho bamberskou blamáží s výměnou vládních postů za švýcarské franky stála právě Černého služba. Nový šéf rozvědky Petr Zeman přišel z BIS, kde se proslavil svými okatými sympatiemi k sociální demokracii. Před deseti dny byl vládou odvolán ředitel BIS Karel Vulterin. Podle některých členů Zemanova kabinetu se dopustil věcí, ze kterých „vstávají vlasy hrůzou“. Neřekli ale, o co šlo konkrétně, jen upřesnili, že pátrání médií po důvodech ohrozilo vstup České republiky do NATO. Komise pro kontrolu BIS si kvůli Vulterinovi předvolala na kobereček premiéra Zemana. Ani premiér tajemství neodhalil.

Problém všech nových šéfů bezpečnosti je v tom, že jsou se sociální demokracií spojeni tak úzce, že každá jiná vláda je bude muset odvolat. Tím se ovšem zakládá podivná tradice vyhazovů státních úředníků při každé vládní změně.

Nový muž s čistýma rukama

Minulý týden nastalo už před volbami ohlášené zemětřesení na okresních úřadech. Zatím výrazně nepostihlo ODS, jejíž členové v křeslech přednostů dříve Zemana rozčilovali nejvíc: přišla pouze o jeden okres. Čtyři místa odepsali dohromady lidovci, ODA a Unie svobody, jeden odvolaný přednosta byl bezpartijní.

Nejvyšší státní zástupce Vít Veselý přišel o místo již koncem minulého roku. Důvodem nebyla žádná konkrétní chyba, ale - podle náměstka ministra spravedlnosti Baxy - „nespokojenost s tím, jak úřad řídí“. Osudu neunikl ani vrchní státní zástupce Augustin Hrbotický. Konkrétní důvod (jak uvedl sám ministr Motejl): „Nedokázal plnit úkoly spojené s funkcí.“ Podle selského rozumu by přitom právě Hrbotický měl být vítaným pomocníkem vlády plánující čistit ruce ve velkém. Vždyť to byl Hrbotický, kdo stíhal vedení zkrachovalé Kreditní banky úzce propojené s podezřelou finanční skupinu Motoinvest nebo kdo podporoval stíhání šéfů Investiční a Poštovní banky (IPB) Tesaře a Procházky za obchody s akciemi, při nichž měli přijít zkrátka drobní akcionáři.

Sociální demokraté ovšem Hrbotického nahradili Karlem Brücklerem. Tento právník z advokátní kanceláře Tomáše Sokola obhajoval poslední dva roky řadu případů, u nichž bylo podezření na závažné hospodářské delikty. Figuruje v obhajobě Miroslava Hálka z fondu Trend, který měl akcionářům způsobit škodu přes miliardu korun, a mezi klienty kanceláře patřili i někdejší šéfové IPB Jiří Tesař a Libor Procházka. Dnes by měl právě Brückler absurdně dohlížet na to, aby jejich kauzy byly správně vyšetřeny a žalovány.

Strach ze spořitelny

Pokud nebude Brückler důsledný, vystavuje se sociální demokracie podezření, že šetří svého největšího věřitele: pokladna Lidového domu dnes dluží Investiční a Poštovní bance údajně kolem třiceti milionů. Zatím probíhá vztah sociálních demokratů k IPB přesně podle vzoru námluv s jinými silnými podniky. Když měnili dozorčí radu Komerční banky, dosadili tam právníka Pokorného z advokátní kanceláře místopředsedy vlády Rychetského. Tento muž byl přitom spolu s Miroslavem Bartoněm, dalším novým členem nejdůležitějšího orgánu naší největší banky, donedávna ve vysoké funkci v IPB; jejich mateřská banka tak získala dobrý přehled o plánech svého velkého konkurenta. Obecně ale platí, že před bankami sociální demokracie zatím váhá: například u České spořitelny, která minulý rok propadla do dluhů a dokonce přiznala, že přes třicet miliard, které rozpůjčovala, už nikdy neuvidí, měla sociální demokracie všechny důvody vedení vyměnit. Nestalo se tak. Zemanův kabinet pouze schválil plán, který má spořitelnu zachránit, včetně výhodné šestimiliardové půjčky a čtyřmiliardové dotace. O důvodech zdrženlivosti se dá jen spekulovat. Možná prostě nemá o kymácející se křesla v čele problémových ústavů žádný význačný straník zájem.

Výměna pracovních knížek

Případu Komerční banky se naopak podobají události v relativně úspěšném chemickém koncernu Unipetrol. Do dozorčí rady podniku i představenstva byli před týdnem jmenováni úplně noví lidé: předsedkyní dozorčí rady se stala Grégrova náměstkyně Vlasáková a spolu s ní tam sedí její kolega z financí Hejnák, dva lidé z Fondu národního majetku a jeden pracovník poslaneckého klubu lidovců. Vedle úředníků jsou ale další významnou skupinou v čele podniku lidé spojení s chemickou firmou Agrofert (významným akcionářem továrny Lovochemie, která je zároveň jednou ze součástí impéria Unipetrolu).

V případě Komerční banky a Unipetrolu mají sociální demokraté omluvu. Už před jejich zásahem měly firmy politické vedení. Dozorčí radu Komerční banky opustili lidé z Unie svobody (Stráský, Frankl), ve vedení Unipetrolu měla své zástupce ODA (Téra, Ledvinka) i ODS (Holub, Šedivý, Vrzal).

Důkazy, že s nepravostmi začali ti druzí, nic nezmění na konečném součtu. Hlavním rysem sociálnědemokratické vlády se stalo prorůstání politiky a ekonomických zájmů, mnohem silnější a méně skrývané, než tomu bylo v Klausově době. Miloš Zeman ještě v opozici sliboval, že po nástupu ČSSD k moci budou muset ze státních postů odejít všichni, kteří se tam dostali díky stranické legitimaci. Zapomněl ovšem dodat, že mu nevadí sám princip, nýbrž jen logo na „pracovní knížce“. Kdo má na průkazu růži, ten je v pořádku. A tak se na dobře placená či vlivná místa odborníků hrnou politici, poslanci a pohlaváři strany. Lidem, kteří musí odejít, není většinou vůbec řečeno, co udělali špatně, veřejnost se nedozví důvody jejich odvolání a ministři se ani nenamáhají, aby občanům něco takového vysvětlili.

Kocourek zahradníkem Sociální demokracie dokáže zapomenout na své cíle ve chvíli, kdy by jejich přísné prosazování mohlo ohrozit plán „ujmout se správy státních podniků“. O tom, že stranou musí jít i „prověření podezřelých finančních operací včetně minulých privatizačních kauz“, svědčí případ Martina Kocourka. Bývalý poradce premiéra Klause a současný poslanec ODS se nedávno stal předsedou dozorčí rady Fondu národního majetku, i když je spojován s celou řadou podivných privatizačních případů a rozhodnutí o „přímých prodejích předem určenému zájemci“. Mezi nejznámější patří případy Crystalex, Léčiva, Jemča Jemnice, První novinová služba a Západočeské uhelné doly. Ve všech se jednalo o prodej bez veřejné soutěže a odmítnutí zahraničních investorů, jakkoli mohly být jejich nabídky pro státní pokladnu (i pro podniky samotné) lukrativnější než ty, které byly nakonec vybrány. Zmíněnou cestu privatizace přitom Kocourek vytrvale hájil v medializovaném sporu s tehdejším předsedou FNM Romanem Češkou. Připomeňme případ Crystalexu. První kolo veřejné soutěže vyhrála v roce 1994 firma Mottl Glass, která nabídla za 42 % akcií 1 miliardu 58 milionů; částku ovšem nezaplatila. Druhá společnost Porcela Plus tehdy nabízela 818 milionů. FNM tlačil na opakování veřejné soutěže, vláda ovšem dlouho váhala. Na začátku roku 1997 se kabinet rozhodl překvapivě. Tentokrát již bylo 73 % akcií Crystalexu prodáno bez soutěže firmě Porcela plus za 396 milionů korun. Podle bývalého předsedy FNM Romana Češky tím přišli daňoví poplatníci o téměř miliardu korun. Podobné privatizační postupy, které Kocourek prosazoval a jež získaly podporu většiny členů vlády za ODS, přitom stály státní pokladnu značné peníze a byly také příčinou toho, že si Česká republika privatizací „formou rozdávání“ hodně pošramotila prestiž v očích zahraničních investorů. Člověk, který je považován za duchovního otce této privatizační cesty, je dnes hlavním „dozorcem“ čistoty hospodaření FNM.

Měsíc bojů Styl vlády dobře dokumentují titulky první a druhé stránky deníku Právo. Tento deník nemůže být podezírán z toho, že by chtěl ministrům škodit - sám Zeman ho veřejně pochválil za objektivitu. Co se tedy stalo v posledních čtyřech týdnech?Důležitý byl boj s katolickou církví: Zeman nejdříve 11. ledna oznámil, že „dokud bude u moci vláda sociální demokracie, nedostanou němečtí rytíři ani kamínek“, o tři týdny později jmenovala vláda do komise pro církevní restituce komunistu; stížnosti církví poté ministr Dostál odmítl slovy: „Tato vláda je suverénní, a z toho důvodu není povinna ustupovat diktátu kohokoli.“ Spor zatím skončil prohlášením Zemana, že vláda není církvím povinna nic vracet. Ministr David vyvolal 12. ledna poplach na ortopediích, když jim rozeslal verdikty o likvidaci. Později rozhodnutí zrušil, což Právo přivítalo titulkem „David vzkřísil nemocnice“. Potom ministr zdravotnictví v rozhovoru řekl: „Nositelům nedostatků ustupovat nebudu, i kdyby mě to mělo stát křeslo.“ Premiér pak chtěl Davida skutečně odvolat, nakonec ho ale „podržel“. Ministr Bašta 13. ledna oznámil, že zvrátí úmysl Haagu „zavřít vodu“ nad podezřením z korupce nizozemské firmy TelSource při privatizaci Telecomu. Brzy nato čelil místopředseda Lánský obvinění nizozemské ministryně telekomunikací, že je česká vláda při vyšetřování korupční aféry laxní. 21. ledna podal Bašta trestní oznámení na korupci při prodeji Čokoládoven, 26. ledna vyzval „příslušné orgány“ k žalobě na novináře, kteří zveřejnili jména jeho poradců, o dva dny později doporučil vládě odvolat šéfa BIS Vulterina s takovými argumenty, až se místopředseda Rychetský obával ohrožení republiky. Tři dny nato odmítl Bašta spolu s kolegou Kavanem domněnky, že pád Vulterina „zrežírovali“. Počátkem února Bašta oznámil, že trestních oznámení na korupčníky je již pětadvacet a doporučil žalovat bývalého šéfa BIS Devátého. Ministr Dostál podá žalobu ve věci České lotynky. Ministr financí Svoboda sdělil 14. ledna svůj plán zvýšit daně z přidané hodnoty; do konce měsíce ještě doporučil, aby byli lidé nuceni přiznávat majetek nad deset milionů a obchodníci pořídit si registrační pokladny. Počátkem února ještě oznámil, že připravuje dvoj- až trojnásobné zvýšení daní z nemovitosti a že by chtěl zavést daňové paušály pro živnostníky. Ministr dopravy Peltrám požádal 15. ledna o hlavu holandského manažera Telecomu Koka, ihned nato chtěl vyhodit z Telecomu zástupce FNM a dále prosazoval svého muže Kaldu do čela firmy. Premiér Zeman opakoval 23. ledna před soudem, že Macek je tunelář, o dva dny později se Svoboda s Grégrem „střetli“ kvůli změnám ve vedení Unipetrolu a 29. ledna si Grégrův úřad postěžoval, že Irák vyhlásil proti ČR embargo v odvetě za vysílání Svobodné Evropy. Jiné aktivity sociální demokracie se kromě jediného nepochybného úspěchu - schválení rozpočtu - v týdnech od 11. ledna do 7. února do titulků spřáteleného deníku nedostaly.