Sociálnědemokratická vláda si dala za cíl pomoci českým průmyslovým podnikům, které se octly v nesnázích. Konkrétním vyjádřením tohoto úmyslu se stal Program restrukturalizace a revitalizace průmyslových podniků, tzv. Grégrův plán. Česká politická levice jej vítá, pravice zatracuje. Jak lze hodnotit Grégrův plán z hlediska nepolitické a neideologické finanční teorie?
Kapitál není plachá laň
Shrňme nejprve stručně jeho podstatu. V rámci plánu má být zřízen státní Restrukturalizační garanční fond. Ten má odkupovat od bank špatné úvěry a poskytovat garance na staré i nové úvěry potřebné pro restrukturalizaci. Program je určen průmyslovým podnikům s více než 250 zaměstnanci, které - jak text programu uvádí - „mají jasný prorůstový výhled se zajištěním odbytu výrobků“, avšak trpí nedostatkem finančních toků, vysokým zadlužením a nedobytnými pohledávkami. A první závažné úskalí Grégrova plánu je na světě. Člověk nemusí být finanční expert, aby odhalil logický paradox: podniky s jasným prorůstovým výhledem a zajištěným odbytem obvykle netrpí nedostatkem financí. Po celém světě neustále cestuje množství bankéřů a investičních manažerů, kteří prahnou po tom, aby podnikům s jasnými výhledy mohli poskytnout kapitálu, co hrdlo ráčí. Protože však najít podnik s naprosto bezproblémovými růstovými perspektivami je asi stejně pravděpodobné jako najít na chodníku na Václavském náměstí za bílého dne platnou tisícikorunovou bankovku, bývá kapitál zpravidla…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
