Na konci počátku

Horníci pochodující na Bukurešť opět zviditelnili Rumunsko ve světových médiích. Také u nás se objevovali po celý předminulý týden v popředí televizních zpráv i na prvních stranách novin. Odkud se hornický protest vzal? A co z něho plyne pro Rumunsko?

Už za Ceaušeska

Uhelný revír Valea Jiului (Údolí řeky Jiu) se proslavil už za Ceaušeskova režimu: v roce 1977 se tu přes 30 000 horníků postavilo milici a vedení státu bylo donuceno k dílčím ústupkům. Z místních dolů se však rumunský Gdaňsk nestal. Na počátku 90. let totiž byly odvaha a sociální cítění horníků opakovaně zneužity. Už na začátku roku 1990 přišli horníci do Bukurešti podpořit prezidenta Ilieska proti demokratické opozici. Jejich druhá „návštěva“ metropole v létě téhož roku skončila mnohem tragičtěji. Po srážkách policie s demonstranty povolalo Ilieskovo vedení horníky znovu a ti veškeré protesty brutálně potlačili. Prezident horníkům osobně poděkoval a oni mu to nezapomněli. Při své třetí návštěvě si vymohli odstoupení jeho rivala, tehdejšího premiéra Petre Romana. Řada horníků se bez ohledu na skutečné záměry jejich vůdce Mirona Cosmy upřímně považovala za zachránce veřejného pořádku a za legitimní obhájce zájmů „pracujícího lidu“. Nejspíš i jim unikl jeden podstatný detail: když v létě 1990 potlačili demonstrace v centru Bukurešti, na liduprázdném Univerzitním náměstí hlídaném samopaly policistů, na stáncích pouličních prodejců tisku se objevil jediný časopis, týdeník Romania Mare …