Impérium v pasti Ruska

O poslední knize Alexandra Solženicyna Rusko v troskách informoval v Respektu Tomáš Glanc krátce po ruském vydání (č. 28/1998). Upozornil na její problematickou příbuznost s náboženskými traktáty, jimž se blíží kazatelskou formou i tónem, ale vyhýbá se transcendentálnímu vyústění a zůstává pouze u zavilé lamentace nad zlotřilostí vládců a bědami lidu. Nedávno vydaný český překlad zřejmě poněkud stírá archaický svéráz Solženicynova způsobu psaní, který podle Glance „působí spíš jako literárně-ideologický experiment než angažovaná publicistika“. Solženicynovy stížnosti nezní v češtině nijak neobvykle. Ruským reformistům například vyčítá, že privatizovali zbrkle v právně nezajištěném prostředí, nechávali se korumpovat penězi i mediální slávou, umožnili široké rozkrádání státního majetku, nepodpořili malé a střední podnikání atd. Podobné jevy jsou u nás široce kritizovány v rámci běžné publicistiky, která je traktátům na hony vzdálena, a čtenáře českého překladu proto nepoutá ani tak zvláštnost Solženicynova psaní, jako podivná rozpornost jeho politicky angažovaného myšlení.

Smysl dějin

„Nyní, když vypouštím do světa tuto práci, svou poslední, nedoufám (vzhledem k už dvanáctileté, vleklé a hluboké státní i sociální krizi Ruska), že by mé úvahy mohly v nejbližší době napomoci našemu životu, aby vystoupil ze současné chorobné rozbahněnosti,“ píše Solženicyn v předmluvě.…