V éře povrchní citlivosti

Gilles Lipovetsky je profesorem filozofie na univerzitě ve francouzském Grenoblu. Patří k filozofům, kteří bývají označováni zprofanovaným přídomkem „postmoderní“ spíše z bezradnosti než jako nositelé určitých přesně definovaných vlastností. Dvě z jeho nejznámějších prací vyšly během 90. let v nakladatelství Prostor. Jak autorova prvotina Éra prázdnoty, tak Soumrak povinnosti si přízvisko postmoderní zasluhují stejně, jako jej svým způsobem vyvracejí.

Byznys a morální narcismus

Oběma díly se jako tenká červená linie vine téma proměny etiky, s důrazem na tu současnou, označovanou autorem jako postmoralistní. Nejprve se dozvíme, že tématu tradiční morálky se po letech, kdy byla často synonymem měšťáctví a úzkoprsosti, opět dostává prestiže, a ačkoli Bůh je skutečně mrtev, „všechno je dovoleno“ už se nenosí. Bylo by ale hrubým nepochopením situace myslet si, že jakési umravnění, jehož jsme na sklonku milénia svědky, znamená návrat k morálce našich babiček. Opak je pravdou. Cílem této etické pseudorenesance není nic jiného než další nabobtnání individuálních práv a omezení našich povinností jen na ty nejnezbytnější. Jedna z nejzajímavějších kapitol knihy Soumrak povinnosti, která výstižně demonstruje Lipovetského teorii dvojaké morálky, má motto „Etika je dobrý byznys“. Popisuje zajímavý fenomén posledních let, kdy převážně velké západní firmy vytvářejí vlastní etické kodexy, jimiž se zaměstnanci musí řídit. Tyto kodexy prokazatelně omezují jevy…