Na útěku s králem Šumavy

Nad střechami domků šumavské Kvildy se v ostrém slunci honí bílé mraky. Je pár let po válce a krásné, světlem zalité podzimní ráno slibuje nádherný den. Ze dveří místního koloniálu vychází mladá herecká hvězda Jan Vala, zastavuje se před skupinkou mužů v uniformách, vytahuje z kapsy režné vojenské haleny zmačkanou partyzánku a zasouvá si ji mezi rty. Nedaří se mu ale škrtnout sirku. Jeho snažení pozoruje přísná šlachovitá tvář hereckého kolegy Radovana Lukavského. Na výložkách má hodnost poručíka, je tady velitelem a jeho tvrdost k podřízeným je pověstná. Po chvilce trápení chladný poručíkův pohled přece jen trochu roztává. Lukavský udělá několik rozvážných kroků, škrtá svou vlastní sirkou a cigaretu svému podřízenému podpaluje s náznakem přátelského úsměvu. Dobrá nálada je totiž na místě: rota komunistických pohraničníků před pár hodinami pod vedením filmového režiséra Karla Kachyni definitivně lapila obávaného převaděče, kterému se v širokém okolí neřeklo jinak než „král Šumavy“. Takhle to alespoň známe z biografu. Skutečnost je úplně jiná, ale o ní žádný film zatím nikdo nenatočil.

Nocí ke svobodě

Ode dne, kdy Karel Kachyňa dotočil poslední scénu svého slavného propagandistického kousku Král Šumavy, uplynulo letos přesně čtyřicet let. Celé generace Čechů se na tomto filmu učily milovat komunistické strážce hranic a nenávidět jejich protivníky. Především díky Kachyňovu „králi“ u nás až dosud každý čtyřicátník ví, jak to tenkrát bylo. Že na…